Nikola Piálková | Články / Reporty | 29.11.2016
Dorazit na výstaviště dvacet minut po oficiálním začátku akce a spatřit frontu, která se stáčí až k tramvajové zastávce, je docela šok. Je dlouhá asi čtyři sta metrů a první předkapela má začít už za deset minut. Lidi vepředu čekají prý už dvě hodiny a rychlost, kterou se přibližují ke vchodu, není ani trochu uspokojivá. Konečně doklopýtáme před zvukaře. Rozhlížím se kolem a říkám si, co asi Tom Odell říká na to, že po spoustě koncertů na tolika krásných místech, jejichž fotkami během své dvouměsíční tour bohatě zaplňuje sociální sítě, teď hraje v prostoru, který působí jako ošklivá a neudržovaná školní tělocvična.
Během vystoupení romantické indie kytarovky The Beach i divoké chlapecké kapely Jane’s Party se po úzkém schodišti stále trmácí nespokojení fanoušci. Nově příchozí se navíc odmítají zařadit za ostatní, a tak se hromadí a mačkají u jediného vstupu do hlediště. Vzniká zmatek, nikdo z pořadatelů to ale neřeší. Jane’s Party naštěstí dostávají většinu posluchačů do dobré nálady. Devon Richardson hází sebevědomě ofinou, kudrnatý Tom Ionscu střídá kytaru a klávesy. Kapela zní místy jako The Strokes a v momentu, kdy zpívají hned tři kluci unisono, se zas nelze zbavit myšlenky na The Beatles.
Po krátkém čekání se v kulisách pódia rozsvítí obraz geparda a lidi začnou vřeštět. Potom, co nastoupí vysoký blondýn se skvělým účesem, vřískot nabude ještě větší intenzity a já zalituju, že jsem na jednom z letních festivalů neukradla nějakému dítěti protihluková sluchátka. Koncert ale startuje hity jako I Know nebo Wrong Crowd, a tak rázem zapomínám na všechny nepříjemnosti. Zvuk je parádní a Tom Odell je v porovnání se svým posledním českým vystoupením mnohem bezprostřednější. Z nesmělého chlapce, který jen výjimečně odtrhl pohled od kláves, se stal sebevědomý muž, který si je naprosto jistý tím, co dělá.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Nezáleží na tom, zda se jedná o pomalou sentimentální skladbu Grow Old with Me nebo nějakou tanečnější typu Magnetised, Odell se své role zhostí vždy zcela přesvědčivě. Zhruba v polovině koncertu přichází s proslovem. Máme si představit, že právě sedíme v zapadlém baru se sklenkou whiskey a naproti nám sedí naše stará láska. V tu chvíli zazní Constellations. Jedná se o nejsilnější moment celého večera, lidská kůže se mění v husí a Odell pak elegantně přechází k dalším kouskům.
Je až neuvěřitelné, jak rychle se tento šestadvacetiletý Brit dokáže proměnit z citlivého muže, který výrazem těla i obličeje intenzivně prožívá všechny emoce, v showmana, který vyskočí na piano, vrtí boky a u toho křičí, jak miluje Prahu a že jsme nejlepší publikum, které kdy zažil. A my mu to všichni baštíme až do poslední chvíle. Koncert končí a všichni bez výjimky odchází příjemně ochromení silnou dávkou neskutečného charismatu, který z Toma Odella sálá na míle daleko a díky němuž všichni zapomněli na veškeré organizační nesrovnalosti.
Tom Odell (uk) + Jane´s Party (uk)
26. 11. 2016, Malá sportovní hala, Praha
foto © Olga Staňková
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.