Martin Řezníček | Články / Reporty | 12.08.2017
Počtvrté v řadě vyprodáno, hlásí Grape Festival hrdě na sociálních sítích. Grape je na Slovensku značka, jaká v Česku nemá důstojnou obdobu, alespoň pokud nechceme mixovat více festivalů dohromady. Velká jména a atmosféra středně velké akce... I když kapacita areálu je dle informací na webovkách pořadatele oproti deseti tisícům z předchozích ročníků dvojnásobná, na dvacet tisíc bych to v reálu neviděl. Ale o to ani tak nejde.
Letošním tématem jsou kmeny (ano, vychází se z populárního projektu Vladimíra 518 a spol.), současně se na něj snaží navázat i umělecká instalace Fatal Error Aleše Vojtáška, která má upozornit na problém nacionalismu a hrozby rasové segregace v kontextu dějin dvacátého století, ale i současného slovenského a světového dění. Pořadatelé se taky pustili do dendrologického experimentu a doprostřed areálu umístili desetimetrový platan, na který chtějí vybrat prostředky od návštěvníků a následně ho umístit do piešťanského parku. Snaha nebýt „jen“ hudebním festival platí i pro letošek.
Koncertů se kvůli bouřkám a dalším „zásahům vyšší moci“ mnoho stihnout nedalo. Dvě docela příjemná překvapení v podobě Metronomy a Toma Odella, u obou především díky mnohem větší porci energie, než by člověk podle nahrávek očekával, u Odella i šoumenství. A pak koncertní zážitek jménem Aurora.
Vycházející popová hvězda nás vzala na výlet do Středozemě. Jednadvacetiletá Norka s vzezřením éterické bytosti je ve chvílích, kdy zpívá, lesní elfkou, když pak s dětskou radostí přijímá ovace hučícího včelího úlu, je spíše růžolícím hobitem. Zpěvačka prožívá každý tón, každé slovo, každý pohyb. Niterné emoce, teatrální tance a gesta jsou mnohem víc prodloužením melodie než promyšlenou choreografií. Když se roztančí do mnohonásobných otoček, je to jen a jen čistá radost. Aurora Askens minimálně na pódiu prožívá to, o čem zpívá v písní Through The Eyes of a Child – dívat se na svět dětskýma očima a radovat se bez ohledu na to, kdo se dívá a klepe si při tom na čelo.
Grape Festival 2017
11-12. 8. 2017, Letiště, Piešťany
foto © Grape
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.