Články / Reporty

Svět jinýma očima. Soak.

Svět jinýma očima. Soak.

Jakub Béreš | Články / Reporty | 12.10.2015

Sobotní dramaturgie klubu Chapeu Rouge většinou nebývá přívětivá k písničkářům. Přesto se jednou za čas stane výjimka a do proudu tanečních akcí se protlačí jedna intimnější. Davy turistů štosujíce se v Jakubské ulici si musí na svoji dávku špinavého rámusu chvíli počkat. V sobotu dostala přednost irská osmnáctiletá zpěvačka Soak.

Support „Jéčko“ nechal ostatní doma a před vyprodaným klubem se předvedl sám s kytarou. A nic bych na tom neměnil, tentokrát by slovo předskokan bylo urážkou. Úvodní anglické písně nutily pochybovat o tuzemském původu zpěváka, rázem jste se ocitli v nehostinné krajině severní Anglie a romanticky vypluli směr Island. V půli široké cesty se kurz obrátil nazpátek domů, domů do Prahy. Atmosférické melodie se rozplynuly a vítr do plachet přidaly české texty vyprávějící příběhy o holkách a klucích, o radostech a o smutku. Indiefolkový zpěvák jako floskule na hranici popu? Ne, Jéčko spojení naplňuje a k popovým odbočkám se vůbec nepřibližuje.

Soak navázala na intimní atmosféru a bez zbytečného povídání, které by vlastně zbytečné nebylo, spustila trojici akustických songů. Mimo písně působila chladně a nezaujatě, kontakt s publikem nula. Zato když zpívala, všechno bylo, jak má. Na osmnáctiletou nesmírně vyspělý výkon, z něhož byla cítit silná osobní zkušenost. A přestože nejde o existenciální texty, puberťačky se většinou dívají na svět úplně jinýma očima. Tím spíš, když hledáte sami sebe a do toho se vám doma hádají rodiče. Směsice dream „teen“ folku oslovuje i starší posluchače a těch mladých byla v klubu menšina.

Dvojčlenná doprovodná kapela byla poněkud navíc, jakkoliv zpestřovala celkový zážitek. Set sice gradoval, ale vyvrcholil mnohem dříve, než bylo v plánu, a možná ani žádný vrchol neměl. U Soak je zbytečné chtít show, stačí sledovat, jak proplouvá životem holky s chlapeckou vizáží ze zapadákova, holky, která rezignovala na gender. Sobotní večer nakonec měl pomyslný vrchol a tím byl nenápadný přídavek, který Soak odehrála uprostřed sálu samotná s kytarou a bez mikrofonu. Jen škoda, že žijeme v době s mobilními telefony, které jsou opatřeny fotoaparátem s bleskem…

Info

Soak (uk) + J
10. 10. 2015, Chapeau Rouge, Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace