Jiří Akka Emaq | Články / Reporty | 13.03.2015
V nekonečnym střídání jara a zimy, který se teď dějou ob týden, k nám zaletěli až z Philadelphie indie rockeři Purling Hiss v rámci tour nad evropskym kontinentem a nakouřili Sedmičku líp než švihák z Eggenbergu. Jako support jim sekundovali horký koně z Noise Assault Agency Budweiss Nuly a Sokolíkův bezejmenný projekt, nad nímž visí tři otazníky.
Ten byl rozhodně překvapením večera. Věrni hlukovému konceptu domovské stáje otevřeli program. Posílali jednu instrumentálku za druhou a v krátkém setu dokázali, že čerstvý vítr vane z jihu. Kytarista celou dobu otočený zády k publiku ukazoval rozložitá záda stydlivého kluka. Sokolova basa dostávala prostor, který mu v Nulách zřejmě není dopřán, zvukově vyřešená, napaditě aranžující, ovšem nijak zbytečně na sebe strhávající pozornost. Bicí pak chaoticky těkající mezi math rockem, na který mají v Budějicích téměř trademark, a přehlednými podklady. Přesto se jejich síla projevila nejvíc právě v hypnoticky repetitivních pasážích a zběsilých přechodů jako ventilů energie snad ani nebylo třeba.
Nuly jsem na pódiu viděl naposledy v jejich začátcích, to s nima snad ještě bubnoval Ewajaxwině. Posedával jsem vedle distra, lámal do sebe Stellu Artois a lámal si hlavu, v čem tkví jejich kouzlo, zaboha mne nic nenapadalo. Ozvěny davu pod nízkym stropem s nima ale rezonovaly, takže mé rozčarování bylo pravděpodobně jen subjektivním mamem a šalbou smyslů.
Zato páni amerikáni to rozjeli nebývale. Jejich styl sice není žádnou novinkou, vychází z college rocku a indie zvuku. Trochu drsnější R.E.M. z dob, kdy nahrávali u I.R.S., nebo jemnější Nirvana na Bleach, vyberte si. Flanelky, odrbaný džínsy a nedbalá elegance kluků z předměstí. Koncert mi připomněl oblíbenou desku kapely Cable Down Lift the Uptrodden s nebývalou kytarovou energií. Nahlas, a přitom čistě zvuk obepnul celou Sedmičku a s takovým entuziasmem hráli až do konce. Odešlý reprák při přídavku jen potvrdil, jak moc to měli nakulený a jak se jim to valilo. Přitom pohoda úsměv cigárko. To ale venku nebo po desátý, až barman roznese popelníky a nás noční busy roznesou po celym Práglu vstříc noci, dalším barům nebo osamělejm postelím.
Purling Hiss (us) + Nuly + (nemaj zatim nazev)
9. 3. 2015, Strahov 007, Praha
foto © Jakub Václavek
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.