Jiří Akka Emaq | Články / Reporty | 13.03.2015
V nekonečnym střídání jara a zimy, který se teď dějou ob týden, k nám zaletěli až z Philadelphie indie rockeři Purling Hiss v rámci tour nad evropskym kontinentem a nakouřili Sedmičku líp než švihák z Eggenbergu. Jako support jim sekundovali horký koně z Noise Assault Agency Budweiss Nuly a Sokolíkův bezejmenný projekt, nad nímž visí tři otazníky.
Ten byl rozhodně překvapením večera. Věrni hlukovému konceptu domovské stáje otevřeli program. Posílali jednu instrumentálku za druhou a v krátkém setu dokázali, že čerstvý vítr vane z jihu. Kytarista celou dobu otočený zády k publiku ukazoval rozložitá záda stydlivého kluka. Sokolova basa dostávala prostor, který mu v Nulách zřejmě není dopřán, zvukově vyřešená, napaditě aranžující, ovšem nijak zbytečně na sebe strhávající pozornost. Bicí pak chaoticky těkající mezi math rockem, na který mají v Budějicích téměř trademark, a přehlednými podklady. Přesto se jejich síla projevila nejvíc právě v hypnoticky repetitivních pasážích a zběsilých přechodů jako ventilů energie snad ani nebylo třeba.
Nuly jsem na pódiu viděl naposledy v jejich začátcích, to s nima snad ještě bubnoval Ewajaxwině. Posedával jsem vedle distra, lámal do sebe Stellu Artois a lámal si hlavu, v čem tkví jejich kouzlo, zaboha mne nic nenapadalo. Ozvěny davu pod nízkym stropem s nima ale rezonovaly, takže mé rozčarování bylo pravděpodobně jen subjektivním mamem a šalbou smyslů.
Zato páni amerikáni to rozjeli nebývale. Jejich styl sice není žádnou novinkou, vychází z college rocku a indie zvuku. Trochu drsnější R.E.M. z dob, kdy nahrávali u I.R.S., nebo jemnější Nirvana na Bleach, vyberte si. Flanelky, odrbaný džínsy a nedbalá elegance kluků z předměstí. Koncert mi připomněl oblíbenou desku kapely Cable Down Lift the Uptrodden s nebývalou kytarovou energií. Nahlas, a přitom čistě zvuk obepnul celou Sedmičku a s takovým entuziasmem hráli až do konce. Odešlý reprák při přídavku jen potvrdil, jak moc to měli nakulený a jak se jim to valilo. Přitom pohoda úsměv cigárko. To ale venku nebo po desátý, až barman roznese popelníky a nás noční busy roznesou po celym Práglu vstříc noci, dalším barům nebo osamělejm postelím.
Purling Hiss (us) + Nuly + (nemaj zatim nazev)
9. 3. 2015, Strahov 007, Praha
foto © Jakub Václavek
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.