Kryštof Kočtář | Články / Reporty | 24.11.2023
Koncert Jaga Jazzist na brněnské Flédě patřil k těm, u nichž se každá zrovna hraná skladba zdá být nejlepší z celého setu. Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování. Energií prýštící show kapely trvala dvě hodiny, které tak uběhly jako voda. Při smetení vlnou tsunami umně sbratřující jazz s elektronickou hudbou to ovšem těžko mohlo dopadnout jinak.
Ze všech akcí letošního ročníku JazzFestBrna byla tato jediná, která proběhla v klubu Fléda. A při volbě prostoru organizátoři rozhodně nesáhli vedle. Jistě, v názvu kapely se vyskytuje slovo jazz a její členové hráli mj. na saxofon, pozoun či basklarinet, nicméně šest z osmi mělo po ruce rovněž rozličnou elektroniku. Ta pak celému zvuku dodávala notně taneční a klubový zvuk, který se zdál být svůdně tmavému sálu, v němž jindy elektronická hudba zaznívá nezřídka, šitý na míru.
Nicméně zmínit jen taneční ráz Jaga Jazzist by bylo silně reduktivní. Krom energie vybízející k pohybu v sobě totiž nesla cosi velmi hřejivého a opojného. První skladby vnášely do zvenku zkřehlých těl posluchačů uvolňující teplo, jako by se do nich šlo útulně vnořit coby do horké vany. Zároveň atmosféra jejich skladeb obsahovala díl snové zastřenosti. V mlžně hutných kompozicích se přes sebe hypnoticky přelévaly melodie jednotlivých nástrojů, přičemž barevná záře světel společně s umělou mlhou háv kouzelné snovosti jen podtrhovala. Zejména ve více skladbách opakovaný, záhadně působící motiv hraný unisono vibrafonem a klávesami se nad sálem nesl až přízračně.
fotogalerii z koncertu zhlédněte tady
Nohama pevně na zem hudbu i posluchače vracely bicí, za nimiž seděl Martin Horntveth, jeden ze dvojice bratrů zakladatelů, jeho rytmy do abstraktně rozevlátých melodií vnášely jasný a precizní řád. A jen těžko šlo Horntvetha přehlédnout. Na podiu, které zaplněno celou plejádou hudebních nástrojů a elektroniky praskalo ve švech, se na bubenické stoličce tyčil hned v popředí. Pozornost pak strhával svébytným přístupem k hraní, u nějž nezastíral vnitřní emoce, jež se mu na povrch draly v podobě mnoha procítěných grimas a pohybů. Extatickým rámcem své performance budoval pevné základy, na nichž mohl katarzní závěr koncertu neochvějně stát.
S Flédou se skupina rozloučila za doprovodu intenzivní a smysly jitřící světelné stroboskopie, která se v posledních dvou skladbách stala patřičně euforickou tečkou za vystoupením Jaga Jazzist.
Jaga Jazzist (no)
22. 11. 2023 Fléda, Brno
foto © Tamara Šejnová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.