Jan Starý | Články / Reporty | 24.11.2017
Berlín, elektronika, temnota. Dokonce prý ta nejtemnější: Blackest Ever Black. Carla dal Forno by se sotva mohla pohybovat ve více cool prostředí. Z Melbourne se přestěhovala do německé metropole i za zmíněným labelem, který se tam přesunul pro změnu z Londýna. Velká média ji pravidelně chválí. A přitom na pódiu působila introvertně, elegantní dáma s úspornými pohyby, které jen zcela výjimečně přecházely do sjetého pokyvování nad dubovou basou.
Dub je klíčem k její hudbě, ať už sólové nebo v projektech Tarcar a F Ingers. Dal Forno se v mnoha ohledech přesně trefuje do trendů – obliba pochmurných (postpunkových, synthpopových) písniček a písničkářek se od začátků Zola Jesus nebo Chelsea Wolfe hodně zvedla – díky vlivu dubového houpání je ale rozpoznatelná. Nevyniká hlasem ani skladatelskými schopnostmi, ovšem i v písňovém formátu umí vytvořit mikrosvěty, které pohlcují.
Naživo ještě víc vyvstalo, jak moc staví na líném groovu a atmosféře, bohužel i díky jejich absenci. Zvuk v MeetFactory skladby až příliš konkretizoval, při kultivované hlasitosti a basech šlo o příjemný, nikoli hypnotický poslech. Apatie éterického hlasu a basových i elektronických linek bez výraznější zvukové mlhy místo opiátového vytržení sklouzávala k monotónnosti. Až ve druhé části setu, který představoval i aktuální „neubautenovské“ EP The Garden, přišel na chvíli povědomý efekt rozprostření času a prostoru do pomalých rytmů.
Zařadit po statické Carle dal Forno našláplý ruský projekt Kedr Livanskiy byl poměrně zajímavý dramaturgický krok, a to z několika hledisek. Rusko se totiž dá brát jako pravý opak Berlína, ostrov skutečně lokální hudby odtržený od globálního vývoje. A tvorba této hudebnice – melancholický/taneční synthpop – je dal Forno žánrově blízká, ale ideově dost vzdálená. Však ji okamžitě vítal pokřik mnohem divočejší než projevy meditujících fans Australanky. Stejně tak byl extrovertnější projev Rusky a celkový výraz setu – příjemná párty. Ruský vokál připomněl prastaré hity, jinak ale stereotyp o ruské hudbě úplně neplatil a namísto bizarní guilty pleasure dostala Praha především zábavný, konzistentní set.
Dvě ženy, dva odlišné pohledy na vkusnou, potemnělou elektroniku v rámci jednoho hudebního světa. Do tohoto kontextu sladkobolný pop Jense Lekmana zkrátka nezapadal. Carla dal Forno a Kedr Livanskiy se sice pořád pohybují dost blízko písňové formě a dokáží přijít s chytlavými nápady, ale ve finále staví na zvuku, na vtažením rytmem a melodickými plochami, u Lekmana jde spíš o písničkářství, kde jsou zásadní texty. A zatímco Lekman si žádá emoce, ženy dávkují apatii paradoxně nebo logicky spojenou s hédonismem. Dramaturgové se tu pokusili spojit dva světy, já bohužel patřím jen do jednoho. Ale ty dvě pražské premiéry byly příjemné. Takhle by ten popík šel.
Radio Wave Stimul Festival:
Jens Lekman (se) + Carla dal Forno (au) + Kedr Livanskiy (ru)
21. 11. 2017 MeetFactory, Praha
foto © Jiří Šeda
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.