Kremace | Články / Reporty | 18.08.2018
Gradace potenciálu místa a všech účinkujících. Třetí den v Kulturbrauerei poskytl prostor pro prezentaci jasných postojů a nepřeberného množství energie. A ženský element hrál ústřední roli.
Už od počátku večera bylo jasné, že tahle přesila, stěží náhodná, bude mít citelný dopad na mou psyché. První strůjkyní všeho „zla“ se stala Catalina Santos v projektu MiaHush – vábivý elektronický pop roztančil, aniž by následně dokázal udržet pozornost přihlížejících, ale Santoz je zářným příkladem toho, jak dokáže Pop-Kultur pomáhat interpretům. Její cesta z Kolumbie do Berlína je totiž dlážděna právě programem Nachwuchs, který poskytuje podporu mladým umělcům z celého světa.
Ač náhodně viděné, o to trvaleji se do paměti vrylo vystoupení Kat Frankie, Australanky žijící přes deset let v Berlíně, která spolu s dalšími deseti umělci předvedla konceptuální performance zaměřenou na protestsongy. Téma, jež není možné obsáhnout, téma, jež je nutné podat s péčí a láskou. A to se jim povedlo. Od boje za hlasovací právo žen po parafrázi songu Michaela Jacksona They Don’t Care About Us, hozeného do kontextu soudobých Spojených států, tedy narážející na agresi páchanou na afroamerické populaci. Frankie dokázala synchronizovat potenciál každého přizvaného umělce v unikátním projektu pro Pop-Kultur a nechala diváky v příjemně zjitřeném stavu.
Tento pocit zůstal přítomen i během koncertu Kedr Livanskiy, ruské umělkyně hrající si s devadesátkovým syntezátorovým zvukem. Kolotočářská láska par excellence. Analogová láska. Dva blonďaté zapletené copánky, cesta do vesmíru a zpátky.
Vrchol večera představovala Ebow, rapperka s tureckými kořeny, která dokázala napadnout mysl všech přítomných. Tvrzení, že se jednalo o zásadní demonstraci ženské síly, může znít povrchně, po vstřebání show ovšem nelze jinak. Ebow spolu s další rapperkou a djkou snadno smetly ze stolu tvrzení, že dobrá flow patří jen k mužskému elementu.
Jenže tady nejde o genderovou dualitu, jde o spoustu třecích ploch, jež motivují ke změně. Pop-Kultur je jako velká scéna svého druhu, která poskytuje promyšlený prostor bitvám za lidská práva, za svobodu i otevřenost. Může to znít jako samozřejmost, ale není. Bolestně se nám ho nedostává…
Pop-Kultur 2018
15. - 17. 8. 2018 Berlín, Německo
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.