Kremace | Články / Reporty | 18.08.2018
Gradace potenciálu místa a všech účinkujících. Třetí den v Kulturbrauerei poskytl prostor pro prezentaci jasných postojů a nepřeberného množství energie. A ženský element hrál ústřední roli.
Už od počátku večera bylo jasné, že tahle přesila, stěží náhodná, bude mít citelný dopad na mou psyché. První strůjkyní všeho „zla“ se stala Catalina Santos v projektu MiaHush – vábivý elektronický pop roztančil, aniž by následně dokázal udržet pozornost přihlížejících, ale Santoz je zářným příkladem toho, jak dokáže Pop-Kultur pomáhat interpretům. Její cesta z Kolumbie do Berlína je totiž dlážděna právě programem Nachwuchs, který poskytuje podporu mladým umělcům z celého světa.
Ač náhodně viděné, o to trvaleji se do paměti vrylo vystoupení Kat Frankie, Australanky žijící přes deset let v Berlíně, která spolu s dalšími deseti umělci předvedla konceptuální performance zaměřenou na protestsongy. Téma, jež není možné obsáhnout, téma, jež je nutné podat s péčí a láskou. A to se jim povedlo. Od boje za hlasovací právo žen po parafrázi songu Michaela Jacksona They Don’t Care About Us, hozeného do kontextu soudobých Spojených států, tedy narážející na agresi páchanou na afroamerické populaci. Frankie dokázala synchronizovat potenciál každého přizvaného umělce v unikátním projektu pro Pop-Kultur a nechala diváky v příjemně zjitřeném stavu.
Tento pocit zůstal přítomen i během koncertu Kedr Livanskiy, ruské umělkyně hrající si s devadesátkovým syntezátorovým zvukem. Kolotočářská láska par excellence. Analogová láska. Dva blonďaté zapletené copánky, cesta do vesmíru a zpátky.
Vrchol večera představovala Ebow, rapperka s tureckými kořeny, která dokázala napadnout mysl všech přítomných. Tvrzení, že se jednalo o zásadní demonstraci ženské síly, může znít povrchně, po vstřebání show ovšem nelze jinak. Ebow spolu s další rapperkou a djkou snadno smetly ze stolu tvrzení, že dobrá flow patří jen k mužskému elementu.
Jenže tady nejde o genderovou dualitu, jde o spoustu třecích ploch, jež motivují ke změně. Pop-Kultur je jako velká scéna svého druhu, která poskytuje promyšlený prostor bitvám za lidská práva, za svobodu i otevřenost. Může to znít jako samozřejmost, ale není. Bolestně se nám ho nedostává…
Pop-Kultur 2018
15. - 17. 8. 2018 Berlín, Německo
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.