Texty Cop Shoot Cop: Junkie's to do list - Room 429

Cop Shoot Cop. Uhrančivý mix post-punku, industrialu a alternativního rock-metalu. Stravitelnější a rozmělněné verzi se pak říkalo crossover. Tihle si nazuli boty v předsíni Swans (samolepka Confusion Is Sex) a vystřelili mezi mutující rockové běsy sonického založení. V letech 1987-1996. Frontman Tod A potom založil Firewater. První díl seriálu „textů o textech“. Zní to divně? Čítankový seminář pro dospělé. Prdel vody. Jsou kapely, jejichž texty se dají poslouchat, ale klidně i číst. Nejsou to jen vložky do bot, ale součást hudby.

Už ten název: Cop Shoot Cop. Tehdy říkali: konfrontační a kontroverzní. Výklad je dvojí: za prvé je to narážka na neschopnost policejních sborů (psali o ní v novinách), za druhé to ve feťáckém slangu znamená něco jako „feťáckej program“: cop (sehnat dávku) – shoot (nastřelit se) – cop (sehnat další dávku). Vedle takového názvu zní třeba Rage Against the Machine jako „Kup mi novou hračku, mami“. (Takové spojení nevymyslí žádný prokletý spisovatel, snad jedině obkreslovač pouliční závislosti, Hubert Selby, Jr.)

A pak tu máme název nejlepšího alba Cop Shoot Cop: Ask Questions Later. Jaká ironie, jaká hořkost. Tod A coby výhradní textař netrpí přehnanou snahou o zašifrovanost textů, ale zároveň skládá angažované věty bez volebních hesel (We've been playing along and they've been playing the song we wanted to hear...). Jeho uzavřené, zlobné i smutné texty se pohybují od skličující izolace přes potřebu vzpoury až po nutnost útěku, který je však vždycky zdánlivý nebo nemožný (When you've got nothing/ You've got nothing left to fear).

Texty Cop Shoot Cop se rozbíhají různými směry a těžko je zobecníte na osobní nebo angažované, navíc i forma volně pendluje mezi úsečnými (klidně jednoslovnými) verši a delšími litaniemi. Protože někdy je horší jistota na střeše než smutek v hrsti a z tohoto pocitu Tod A důsledně vychází. Jsou tu songy protestní (Surprise, Surprise), niterně eskapické (útěk do ulity; Room 429) i rozvažující (meditativně drásavé; Cause And Effect). Tyhle tři okruhy se nenásilně prolínají a celá situace je o to zajímavější, že všechny texty k sobě magneticky přitahuje ta poloha schovaného, schouleného jedince. Vytýčení bezpečného prostoru a následné promýšlení případného výboje. Není to zbabělost nebo čerpání sil, jde o existenční postoj. Nejdu do první linie a taky nebudu sedět v protiletadlovém krytu. Chci vidět a rychle vážit, bezprostředně reagovat. Ano, někdy ho zaskočí útlum, jindy bojuje s myšlenkou, ale vždycky je otočený čelem (nebo alespoň bokem). Už to není post-romantická (new wave, post-punk) tragédie, ale pokus o vyrovnání, snaha o rovný postoj a trvání na hodnotách. Jednolitý fuck off? To spíš: kde mám svoji duši: I Got No Soul.

Jeden z nejznámějších válů Room 429 je zásadní rovněž po textové stránce. Celý se tváří jako metafora a pokoj 429 může představovat vnitřní prostor (to nejosobnější místo), ale taky to může být x-tý byt v x-tém podlaží (zkuste i substituční šifru). Pro celek alba je song příznačný svou atmosférou příčetné melancholie. Základní poloha: svět je tak špatné, rozbité místo, že se nabízí jediný úkryt – pokoj 429. Nefigurují tu žádné zjevné reálie ani sociopolitický kontext, jen blíže neurčená dvojice. A potom všeobecná opuštěnost, svět tady a ten za dveřmi. Je noc, všechno spí, ale ten klid je jen prozatím. To stačí, není žádné zítra, jen dnešní noc.

I want to take you to that empty room tonight
We'll tell the world outside the door
That we ain't never coming back no more
We're going to stay in here till we turn off the night
Till we turn off the night

Kde je to in here? A co to znamená turn of the night? Čas stojí a verš till we turn off the night skladbou bliká jako živý-mrtvý leitmotiv. Ačkoliv se to slovo ani jedinkrát neobjeví, sebevražda je přítomná jako bzučení telegrafního drátu a texty houstnou. Nevyřčené bolí dvakrát víc. Room 429 je skvělá metafora opuštěnosti, nepřekonatelné samoty a zvráceného smíření.

Album končí skladbou All the Clocks Are Broken, která završuje tísnivý dojem. Podivuhodná (takřka morrisonovská), nihilisticky vyjetá fantazie míří ke smrti a je plná zvláštní, znepokojující odevzdanosti (Take me to the ocean/ And we'll ride on the hurricane/ Until we're washed away.) Tod A je, i není odevzdaný. Má svoje propady a nervózy, ale není nihilista, jeho rezignace je vždycky jen dočasná. O to víc tenhle fantasmagorický závěr zasahuje. TAKE OFF THE MASK AND TELL ME WHAT YOU FIND.

(Pak je tu ještě Untitled. Dvouminutový deklamovaný boj se záchvaty sebelítosti, kterou považuje za hřích. Tohle outro potvrzuje nitrolební tlak celé desky: hlavní, nejdůležitější a nejbolestivější zápas probíhá uvnitř hlavy, v pravidelných intervalech záchvatů. Aby se dostal ke všednímu potýkání s vnějším, s peněžní politikou nebo lidským srabem, nejdřív se musí dostat přes propast vlastní slabosti. Nejzazší a výchozí bod punkového vzdoru. Jak trpce neheroické.)