Anna Mašátová | Články / Reporty | 07.03.2013
Téměř tři roky trvalo Firewater, než se znovu ukázali v Praze. Není divu po sérii divácky nepříliš navštívených koncertů. Nicméně to vypadá, že Češi už konečně pochopili, jaký skvost dlouho opomíjeli a do Rock Café dorazili v překvapivě hojném počtu. Jen trochu štval pozdní začátek. Když se těšíte – hodně těšíte –, připadá vám hodina nesnesitelně dlouhá. Ale každé utrpení má svůj konec a věřte nevěřte, byla to (prozatím) ta nejlepší show Firewater, co jsem viděla.
A už to jelo. Bez zbytečných průpovídek, jen hutná hudební nálož. Klasický začátek, psychedelie z Peru, Sonido Amazonico kapely Los Mirlos. (Tak mě u toho coveru napadá – znáte album Firewater The Songs We Should Have Written? Ne? Čas doplnit si vzdělání.)
Pokračovalo se Electric City a Three Legged Dog z alba The Golden Hour. Počáteční krůpěje potu a první ochutnávka z nového alba International Orange, makabrózní pecka Dead Man's Boots. Vtipná záležitost s temnějšími tóny. Too Much is Never Enough z deset let staré desky The Man on the Burning Tightrope. Jo, téhle kapely se nemůžete přesytit. Dance! zařve Tod, ale výzvy téměř netřeba. Bhangra Bros. Indický buben dhol v rukách Jazze Singha. Pochopíte, proč se při jeho zvuku dávaly na útěk tygři i nepřátelské armády. Div že nespadl strop. Ostré bhangra tóny řinoucí se z kytary Jara Milka. Blok novinek - Tropical Depression, punkovější, ideální k pogování. Nebo jen tak. S Little Revolution jako by se vrátili The Clash. Ex-Millionaire Mambo. Ale zkuste tančit mezi střepy na mokré podlaze, když se navíc nemůžete nadechnout. Vážně by v Čechách neprošel ten zákaz kouření? Basák Adam Sheflan dělá zhnusené obličeje, jeho žádost, aby se s čaděním přestalo, trochu pomáhá. Monkey Song, který mnozí slyšeli jako horkou novinku před lety na strahovské Sedmičce. Dusno jak v sauně, pot teče proudem. Těžko říct, jestli více z návštěvníků či kapely, ale bubeník sahá po ručníku čím dál častěji. So Long Superman z prastaré desky The Ponzi Scheme. Opět flashback v podobě Dark Days Indeed. A prý konec. Tak to prrr, chlapci, přední řady dobře vidí setlist a vy tam ještě pár věcí schováváte. Potlesk, řev, pískot, dupání. Come on, vraťte se na stage.
Hurá, jsou zpět a s nimi Feeling No Pain a Bourbon and Division. Fanoušci vytažení na pódium paří na Drunken Jew. Tak si říkám, proč lidé navštěvují bikram jógu...? Stačí si užívat v kotli. Bohužel skutečný závěr This is My Life. „I've never cared for authority, I've never felt part of the majority.“
Jo, tahle mezinárodní šestice si dělá, co chce, a jde jí to sakra dobře. Z celého kulturně-hudebního eintopfu destilují opojný nápoj, na kterém se rychle stanete závislými. V porovnání s předchozími koncerty byla tentokrát ve vzduchu cítit změna. Méně vzteku, více uvolněnosti, hravosti, radosti. Snad je to tím, že se světoběžný frontman usadil. Rozhodně se více usmívá.
Večer ještě nekončí, kapela balí věci, mezitím podepisuje, co se dá. Desky rychle mizí, prý se prodávají nad očekávání dobře, v dnešní době zázrak. A jak jinak zakončit úspěšný večer, než ohnivou vodou... Pánové, cheers, a nenechte nás čekat další tři roky, ano?
Firewater (usa)
5. 3. 2013, Rock Café, Praha
foto © Barka Fabiánová
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.