Versus: Kmeny - Punk

Punk’s not dead, to je jasný, ale co Kmeny? První díl vyvolal řadu otázek, odsudků, jasných ortelů a nejasných nadějí o českém dokumentu. Co my na to? Z pozice média celou sérii podporujeme, na druhou stranu nás to nezavazuje k poklonkování nebo mlčení. Dnes běží na čété dvě druhý díl, Hooligans, pojďme si promrskat ten první, nepunkový o Punku. Vadí, nevadí?

Zdeněk Malinský: Obavy se naplnily a první díl dokumentárního cyklu Kmeny věnovaný punku byl ještě horší, než jsem čekal. Proč? Namátkou:
1. Ne každý zná Sida Hoška, tím méně ostatní. Proč tam nebyly titulky se jmény hovořících?
2. Sid je bezpochyby jednou z ikon československého punku, ale proč Pipes and Pints?
3. Za pětadvacet minut se nedá encyklopedicky zmapovat český punk, ale tady autoři vyměřený čas trestuhodně promrhali.
4. Leckdo mohl nabýt dojmu, že punk je dobrý byznys: u jednoho se natáčelo na zahradě pěkné vilky, Sid Hošek vypráví, jak celé dny propíjí po hospodách, jen v pátek a v sobotu vyráží s kapelou hrát (poněkud mylná asociace: z osmi koncertů měsíčně zaplatíte inkaso, nájem a zbytek můžete prochlastat).

Vzpomínáte na diskuzní pořad Áčko na Nově? Často zajímavá a populární témata, žel vždycky se problém jen nakousl a pak se lehce klouzalo po povrchu. Podobný pocit jsem měl po shlédnutí tohoto dílu Kmenů. Ale třeba autorům křivdím, protože nikoho jiného se jim před kameru sehnat nepodařilo a museli vařit z vody. Škoda nevyužitého potenciálu, druhý Bigbít se nekoná.

Nejsem si jistý, proč je cyklus natáčen, ani komu je určen. Kdo o punku má jen několik zavádějících a negativních informací z doslechu nebo z pořadů typu Krimi zprávy (Prima), bude žít v bludu dál (a nejspíš se vůbec nedíval) a znalým to nejspíš přišlo k smíchu. Nebo k pláči? Mnohem víc informací získáte v článku Průvodce městskými kmeny: Punk (to není selfpromo, to je fakt). Punk patří z šestnácti dílů k těm (mezi laiky) nejznámějším tématům, takže jsem zvědavý, jak se autoři poperou s těmi méně „pop”. Jsem jediný, komu to přišlo plytké a na půl cesty?

mexhouse: Moje výhoda: nečekal jsem nic, jakkoliv nejsem zrovna fanda České televize, ale moment očekávání je pro výsledek podružný. Celkově? Příjemné překvapení z nejrůznějších důvodů. Proč Sid Hošek (Plexis) a proč Pipes And Pints? To jsou zavádějící otázky a nepochopení úhlu pohledu, který byl pro zvolenou stopáž (25 minut? To jako fakt?) zásadní. Bigbít je mimo mísu, jiná hra, jiné hřiště, jiný sport, tady žádná spojnice není, srovnávat hudební encyklopedii o třiceti hodinových dílech s polovičními dokumenty o subkulturách není proč. Což je jeden z důvodů, proč tu nejsou titulky „kdo je kdo“. Je jedno, jestli tam bude Hošek, Fanánek, někdo ze Snížené pracovní schopnosti nebo Éček, jde o punkový postoj svého druhu, který zrovna Hošek, coby celoživotní kalič, reprezentuje. A právě proto je tam koloušek z Pipes And Pints, který proti spaní v botech v posteli (touhle demonstrací Hošek překonal i postelové hrátky Jana Saudka) a přejíždění z knajpy do knajpy upřednostňuje „svobodu pro všechny“, krájí si avokádo a sní o tom, že s kapelou získají dalšího Anděla (ano, do jisté míry úsměvné). Pivní punk vs. straight edge? Nene, to není konfrontace, tohle jsou dva možné způsoby, které fungují vedle sebe, aniž by se vylučovaly. Punk je samozřejmě víc, hra, póza, stejně jako celoživotní postoj. Proto je tam punker, který funguje jako „společenská spojka“ a průtokový ohřívač informací (není třeba, aby tam byl titulek „Banán – Rekomando“), proto je tam starej fořt na schodech Sedmičky, který vidí společenské systémy z ulice. Proto ohromná zahrada v závěru a společné foto, jako pachuť na jazyku, která má vyvolat přesně takovou hloupou otázku: cože? Punk jako dobrý byznys? To byl už v roce 90, když vydával Monitor. Komu byl díl určen? Nevím, mýdlo je na čistotu, na co jsou dokumenty? „Znalí“ se mohli bavit právě scházejícími popisky a postavami, které znají, „neznalí“ zvolenou metodou souběžných obrazů. Zajdi se zeptat svojí matky, jestli ví, že punkáči jsou i ti, co nejí maso, nekouří a nepijou. Moje to neví.