The Wanton Bishops: Prohořet se životem

Elektronika, blues i rock. Libanonci The Wanton Bishops konečně míří i do Čech. Kapela s charismatickým frontmanem Naderem Mansourem už sjezdila kdejaký kout, od Glastonbury po předskakování The Who, Guns N'Roses nebo Laně Del Rey, letos poprvé se představí také v Praze a to hned aktuálním EP Nowhere Everywhere. A tak jsme si Mansoura i trochu proklepli...

Jak ses dostal k muzice, ovlivnila tě rodina nebo tě k ní přivedlo něco jiného?
Vyrůstal jsem ve společnosti mnoha mužů z mé rodiny, kteří při pijatikách zpívali klasické arabské písně, později jsem v kostele zpíval byzantské liturgické hymny. Myslím, že jsem se tak nevědomě připravoval na povolání hudebníka.

Je nějaká deska, která tě jako mladíka nadchla?
První nahrávka, co jsem si kdy koupil, byla Jimi Hendrix Experience, obsahovala všechny hity. Bylo to jako rána do obličeje. A pak je tu množství dalších umělců, kteří mě inspirují dennodenně - R. L. Burnside, Robert Plant nebo Oum Koulthoum.

Politická situace v Libanonu je už dlouho komplikovaná, má tato nestabilita i vliv na tvou tvorbu?
Samozřejmě, nepřímo ano. V Bejrútu máme tendenci prohořet se životem, láskami, večírky, prací a vším ostatním. Vše je zrychlené a překotně konzumované. Naléhavá potřeba ŽÍT je zaviněna tím, že nikdy nevíme, jestli se dožijeme dalšího dne.

Studoval jsi ekonomiku, pak najednou École de jazz v Paříži. Hudební škola je pochopitelná, ale co tě táhlo k financím?
Nebyl jsem dostatečně svědomitý a pilný, abych se stal doktorem nebo právníkem, tak jsem skončil u financí, protože v tom jsem byl dobrý. Myslím, že mi to koluje v žilách, Libanonci jsou v obchodu šikovní. Ale nebyl jsem v životě šťastný, věděl jsem, že musím něco změnit, pak jsem náhodou narazil na harmoniku a věci se vyjasnily - chtěl jsem dělat muziku.

Mohl bys představit svou skupinu?
To by zabralo dvacet stránek. Nahrávám a hraju s velikánskou rodinou hudebníků, většina z nich navíc působí v dalších skvělých bejrútských kapelách.

To bys nám mohl nějaké doporučit, vaše scéna tu není zrovna známá…
Zmínil bych kapely mých spoluhráčů, jedny z nejlepších v Bejrútu - Ovid, Filter Happier, Kozo a Postcards.

Jak jsi na tom se vztahem k hudebním nástrojům, zajímáš se o kvalitu, nebo je ti to jedno?
Zajímám. Hraju na krásnou Gretsch kytaru a Fender Telecaster, foukám na Hohnes Marine Band harmoniky, mám Korg syntezátor a varhany Yamaha. A spoustu pedálů.

Co pro tebe znamená pojem blues?
Nezvládnu ho definovat, ale nejlépe bych to vyjádřil takto: Miluju tě, ale ty mě ne! Co mám dělat?

Nesplněné sny a plány do budoucna?
Pořád doufám, že se jednou pomiluju s Monikou Bellucci.