Jakub Béreš | Články / Reporty | 19.08.2015
Od svého vzniku v roce 2005 vydali filadelfští The War on Drugs tři desky, jejichž kvalita měla vzestupnou tendenci, už samotný debut Wagonwheel Blues byl kritikou přijat s nadšením. To bylo v době, kdy s nimi hrál ještě Kurt Vile. Dneska je kapela na vrcholu – poslední deska Lost in the Dream byla trhák a nechyběla ve většině výročních albových žebříčcích minulého roku. V rámci její propagace The War on Drugs konečně navštívili Česko.
Line-up: otvíračka v osm a kapela od devíti do jedenácti. Dvě hodiny dlouhý set a v očích zděšení. Na jednu stranu super, ale nebude to trochu nuda? Aspoň že organizátoři nedali předkapelu... Taky kde by se našla česká parta, která by správně navnadila na to, co by přišlo po ní? Nakonec byl koncert tak skvělý, že i ty dvě hodiny byly málo.
Kapela přišla na stage a zpěvák Adam Granduciel hned prohodil pár vět před tak akorát zaplněným Lucerna Music Barem. Odladily se technické problémy a mohlo se začít. Hlavně žádný spěch, proudící vlny psychedelie se musí přijímat pozvolně. První půlhodina byla i tak utahaná, pak jsem přestal vyděšeně koukat na hodinky a zaposlouchal se do dalších zvukových vrstev. Na podiu se nic nezměnilo, jen zafungovalo spojení kapela-divák.
Publikum oddělovalo pouze pár repráků, ochranný plot nebyl potřeba a nikdo si tak nemohl nevšimnout množství pedalboardů pod Granducielem. Zničehonic se ozval hit Red Eyes a pohupující dav začal konečně dovádět. Najednou bylo pod podiem těsno a několik fanoušků vylezlo na pódium, aby si skočilo. Slušná změna oproti začátku.
Jak říct, že dvouhodinový koncert byl vlastně stejný a monotónní, aniž by to vyznělo negativně? Přesně takhle to má u The War on Drugs vypadat. Stokrát omílané, že méně, může být i více, se u nich potvrzuje. Klidně bych si ještě dvacet minut dal.
The War on Drugs (usa)
17.8. 2015 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Jakub Václavek
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.