Články / Reporty

The War on Drugs a proudící vlny psychedelie

The War on Drugs a proudící vlny psychedelie

Jakub Béreš | Články / Reporty | 19.08.2015

Od svého vzniku v roce 2005 vydali filadelfští The War on Drugs tři desky, jejichž kvalita měla vzestupnou tendenci, už samotný debut Wagonwheel Blues byl kritikou přijat s nadšením. To bylo v době, kdy s nimi hrál ještě Kurt Vile. Dneska je kapela na vrcholu – poslední deska Lost in the Dream byla trhák a nechyběla ve většině výročních albových žebříčcích minulého roku. V rámci její propagace The War on Drugs konečně navštívili Česko.

Line-up: otvíračka v osm a kapela od devíti do jedenácti. Dvě hodiny dlouhý set a v očích zděšení. Na jednu stranu super, ale nebude to trochu nuda? Aspoň že organizátoři nedali předkapelu... Taky kde by se našla česká parta, která by správně navnadila na to, co by přišlo po ní? Nakonec byl koncert tak skvělý, že i ty dvě hodiny byly málo.

Kapela přišla na stage a zpěvák Adam Granduciel hned prohodil pár vět před tak akorát zaplněným Lucerna Music Barem. Odladily se technické problémy a mohlo se začít. Hlavně žádný spěch, proudící vlny psychedelie se musí přijímat pozvolně. První půlhodina byla i tak utahaná, pak jsem přestal vyděšeně koukat na hodinky a zaposlouchal se do dalších zvukových vrstev. Na podiu se nic nezměnilo, jen zafungovalo spojení kapela-divák.

Publikum oddělovalo pouze pár repráků, ochranný plot nebyl potřeba a nikdo si tak nemohl nevšimnout množství pedalboardů pod Granducielem. Zničehonic se ozval hit Red Eyes a pohupující dav začal konečně dovádět. Najednou bylo pod podiem těsno a několik fanoušků vylezlo na pódium, aby si skočilo. Slušná změna oproti začátku.

Jak říct, že dvouhodinový koncert byl vlastně stejný a monotónní, aniž by to vyznělo negativně? Přesně takhle to má u The War on Drugs vypadat. Stokrát omílané, že méně, může být i více, se u nich potvrzuje. Klidně bych si ještě dvacet minut dal.

Info

The War on Drugs (usa)
17.8. 2015 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace