There is no future, budoucnost právě dorazila!

„Creepy“ lidé, DIY atmosféra i kurátorská preciznost při výběru vystupujících, díky které se může běžný návštěvník na pořadatele spolehnout a spoustu jmen vůbec nemusí znát. Dvě pódia v prostředí kutnohorského pivovaru, jedno na dvoře a druhé v hale. Creepy Teepee se nezměnilo, svět kolem něj se ale změnil radikálně. Vyhrocená atmosféra kolem uprchlické krize zasáhla i městské stylaře, letošnímu ročníku tak nechyběl politický náboj. Bannery typu „Solidaritu s uprchlíky #přijímáme,“ vlajky Antifašistické akce, její trička a další věci na stole s merchem vystupujících, podobně jako třeba oficiální placka festivalu „nazi hunter“ každopádně potěšily.

Možná škoda, že bigbítoví veteráni Ještě jsme se nedohodli hráli úplně první. Staříci v oblecích s připnutými karafiáty a zpěvák tancující skoro jako Ian Curtis nasadili laťku bizarnosti hned od začátku vysoko. Creepy Teepee udává nové trendy, psychedelický bigbít z osmdesátých let ale fungoval. Koneckonců „všichni kálí/ svět se válí... všichni zvrací/ svět se kácí“ znělo stejně aktuálně v tehdejším undergroundu, jako v tom dnešním.

We Are Analogs – příjemná indie kytarovka, přesvědčivější v instrumentálních pasážích než vokálních. Potěšila řecká vlajka na zesilovači. Dým mezitím vytvořil na vnitřní stagi příjemně noir atmosféru, kterou zaplnili čeští India kytarově instrumentálními krajinami. Někde mezi hlukovými lázněmi a math sekanou, které nechyběla energie. Retro synthpopového Vicena venku jsem si po pár písních nechal utéct, pražští Vellocet Roll pak uvnitř pokračovali v lince nastavené India, tedy hypnotické víry bicích a hlučných kytar s psychedelicky zastřenými vokály.

Post-metaloví Wreck and Reference vyvolali peklo, ovšem beze stopy metalového kýče. Sampler plný hlukových ploch (místo kytar) a matematicky přesný bubeník dali dohromady atmosféru, ve které nebylo nic kromě ledového nihilismu. Texty jako „everything's absurd/ everyone's empty“nepůsobily jako póza. Zpěvák totiž s mrazivým výrazem (zvířeckým, když křičel) budil respekt, apokalypsu měl vepsanou ve tváři.

Laptopová čarodějka Holly Herndon sehrála set s partnerem Matem Dryhurstem, který se chopil vizuálů. Psát při vizuální performance vzkazy publiku do texťáku je dobrý nápad, „There is no future, it is already there.“ Přesně tak – Holly dělá hudbu světa biotechnologií, umělých inteligencí a kybernetických válek, tedy světa, ve kterém žijeme (stále víc). Na videu se ve volném prostoru vznášeli dvojrozměrní lidé, kusy digitálně pixelizovaných hornin a tkání, GMO, tajných vládních depeší, fotek politických nepokojů. Všechno mutovalo v jedné amorfní a abstraktní hmotě, kde zmizel rozdíl mezi fyzickým a digitálním. Archeologie budoucnosti. A hudba zněla podobně. Mimozemské techno a hned zase mimozemský pop plný vokálních experimentů. Párty na planetě Xen s masivními a plastickými zvukovými texturami jako chapadly digitálního Cthulhu. Silný zážitek. „Also, fuck nazis. And fuck Angela Merkel. Fuck them both so much.“

V podobně hypermoderním duchu pokračoval i Stargate aka Lorenzo Senni. Tranceové euforie byly vzdálené za nostalgickou mlhou a nikdy nevyvrcholily, jen se dokola vracely. Nebyl problém se v nich ztratit, i když oproti albům zněl Lorenzo naživo méně originálně.