Články / Reporty

This is a rock show - Suzie Stapleton

This is a rock show - Suzie Stapleton

Veronika Miksová | Články / Reporty | 13.11.2014

Jsou koncerty, kdy od začátku víte, že se nezklamete. Není to jen tím, že už jste dotyčnou slyšeli. Faktorů, které se sešly v úterý večer v ambientním prostoru dejvické kavárny Potrvá bylo mnohem víc.

Křehce působící Australanka Suzie Stapleton mě uhranula už loni na Colours of Ostrava. I tam jsem věděla, že to nemá co dělat s těhotenskými hormony, které mnou lomcovaly. Že je to síla. Hlas jako zvon, potemněný, naléhavý, pronikající až do morku kostí. Nová PJ Harvey křížená s Patti Smith a Cat Power. S hezčím přelivem i vizáží, mám-li použít přirovnání.

Po osmé se pomalu stabilizuje návštěvnická situace. Kavárenské povaleče střídá nesourodá skupina fanoušků, ve které detekuji neobvyklé množství vysokých slečen a motorkářských typů jak od Lany del Rey. Atmosféra babiččin obývák (pokud je hudební fanynkou). Odkládám titul z místní knižnice, která redukuje filmové klasiky na čtyři komiksová okýnka (Osvícení rulez) a nechám působit táborské nostalgiky Kalle. Potrvá se ukazuje jako ideální prostor pro dvojici, která svůj debut Live from the Room nahrála doma živě v pokoji na čtyřstopý kazetový rekordér Yamaha MT4X. Nahrávka vyšla letos v květnu v omezeném nákladu 113 kazet, na obalu stočeného lišáka jak z knížek Astrid Lindgrenové. Už zase sedím s bráchou v pokojíčku, nadáváme na starej kazeťák a lepíme potrhané pásky vteřiňákem. Intimní slowcore dotírající na vaše temné já se chvílemi zvrhá do depresivního přemítání, ze kterého vytrhuje mocná Black Water. Pasáž jako vytržená z Mezzanine od Massive Attack je dokonalá, i přes slyšitelnou inspiraci. Zapomeňte na Emu Brabcovou, přivítejte Veroniku Buriánkovou.

Malý pivo, dvě deci bílýho a vodu. Vodku? Ne vodku, ne jesus. Dík, Dík. Kolik to stálo. 22. Dám ti 25, žes to přinesla. A nekoukej na mě takhle.

Ještě stíhám v zadní části u baru očima zaflirtovat se Suzie a jde se na věc. Obladi Diablo, v překladu něco jako pop music je zlo, přiková podpatky k zemi. Proč má zkurvysyn Bruno Mars a lollipop bitch Katy Perry asi miliardu shlédnutí na youtoube, když tenhle rock&roll má koule, hloubku a rozvibruje vaše nitro? Protože na to většina týhle planety sere. Je to totiž hodně nepříjemný, když vás drobná Suzie v kožené minisukni donutí přemýšlet, jestli máte dítě se správným chlapem. Jestli ho milujete a chcete s ním být do konce života. A to přesně udělá Song of the Artesian Water. Vlastně báseň od australského lyrika Banjo Patersona, která ovšem v jejím podání nemá tak okatý happyend. Podobenství o hledání lásky v tomhle šíleném světě. EP Obladi Diablo nemá slabou chvilku, stejně jako dnešní vystoupení. Všichni se necháme chytit na návnadu v Hit, všichni vědoucně přitakáváme, když znovu a znovu obnažuje naše slabé stránky v My Cons Are Making a Cripple Out of Me. “This is a fuckin rock show,” halasí zarostlý typ v křiváku, když se na něj oboří přecitlivělá slečinka, do které omylem strčil v zápalu tance. A já stojím při něm. Tady holka nejsi v Rudolfinu. Navíc několikrát během koncertu oprávněně okřikuje kecající část baru, která ruší. Sympatisch. Dostane se i na několik kousků z neméně silné první nahrávky 45 Revelations per Minute. Rozsypaná jak domeček z karet. Aspoň tedy já. Ne, Suzie není lascivní děvka prodávající laciná témata. Jde do hloubky, do takové hloubky, že z toho mrazí a nutká ke zvracení ze sebe i z povrchnosti naší uspěchané doby. Nová bluesrocková královna noci je na světě. Kéž by s ní natočil duet Nick Cave.

Info

Suzie Stapleto (aus) + Kalle
11. 11. 2014, Potrvá, Praha
foto © Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace