Veronika Miksová | Články / Reporty | 13.11.2014
Jsou koncerty, kdy od začátku víte, že se nezklamete. Není to jen tím, že už jste dotyčnou slyšeli. Faktorů, které se sešly v úterý večer v ambientním prostoru dejvické kavárny Potrvá bylo mnohem víc.
Křehce působící Australanka Suzie Stapleton mě uhranula už loni na Colours of Ostrava. I tam jsem věděla, že to nemá co dělat s těhotenskými hormony, které mnou lomcovaly. Že je to síla. Hlas jako zvon, potemněný, naléhavý, pronikající až do morku kostí. Nová PJ Harvey křížená s Patti Smith a Cat Power. S hezčím přelivem i vizáží, mám-li použít přirovnání.
Po osmé se pomalu stabilizuje návštěvnická situace. Kavárenské povaleče střídá nesourodá skupina fanoušků, ve které detekuji neobvyklé množství vysokých slečen a motorkářských typů jak od Lany del Rey. Atmosféra babiččin obývák (pokud je hudební fanynkou). Odkládám titul z místní knižnice, která redukuje filmové klasiky na čtyři komiksová okýnka (Osvícení rulez) a nechám působit táborské nostalgiky Kalle. Potrvá se ukazuje jako ideální prostor pro dvojici, která svůj debut Live from the Room nahrála doma živě v pokoji na čtyřstopý kazetový rekordér Yamaha MT4X. Nahrávka vyšla letos v květnu v omezeném nákladu 113 kazet, na obalu stočeného lišáka jak z knížek Astrid Lindgrenové. Už zase sedím s bráchou v pokojíčku, nadáváme na starej kazeťák a lepíme potrhané pásky vteřiňákem. Intimní slowcore dotírající na vaše temné já se chvílemi zvrhá do depresivního přemítání, ze kterého vytrhuje mocná Black Water. Pasáž jako vytržená z Mezzanine od Massive Attack je dokonalá, i přes slyšitelnou inspiraci. Zapomeňte na Emu Brabcovou, přivítejte Veroniku Buriánkovou.
Malý pivo, dvě deci bílýho a vodu. Vodku? Ne vodku, ne jesus. Dík, Dík. Kolik to stálo. 22. Dám ti 25, žes to přinesla. A nekoukej na mě takhle.
Ještě stíhám v zadní části u baru očima zaflirtovat se Suzie a jde se na věc. Obladi Diablo, v překladu něco jako pop music je zlo, přiková podpatky k zemi. Proč má zkurvysyn Bruno Mars a lollipop bitch Katy Perry asi miliardu shlédnutí na youtoube, když tenhle rock&roll má koule, hloubku a rozvibruje vaše nitro? Protože na to většina týhle planety sere. Je to totiž hodně nepříjemný, když vás drobná Suzie v kožené minisukni donutí přemýšlet, jestli máte dítě se správným chlapem. Jestli ho milujete a chcete s ním být do konce života. A to přesně udělá Song of the Artesian Water. Vlastně báseň od australského lyrika Banjo Patersona, která ovšem v jejím podání nemá tak okatý happyend. Podobenství o hledání lásky v tomhle šíleném světě. EP Obladi Diablo nemá slabou chvilku, stejně jako dnešní vystoupení. Všichni se necháme chytit na návnadu v Hit, všichni vědoucně přitakáváme, když znovu a znovu obnažuje naše slabé stránky v My Cons Are Making a Cripple Out of Me. “This is a fuckin rock show,” halasí zarostlý typ v křiváku, když se na něj oboří přecitlivělá slečinka, do které omylem strčil v zápalu tance. A já stojím při něm. Tady holka nejsi v Rudolfinu. Navíc několikrát během koncertu oprávněně okřikuje kecající část baru, která ruší. Sympatisch. Dostane se i na několik kousků z neméně silné první nahrávky 45 Revelations per Minute. Rozsypaná jak domeček z karet. Aspoň tedy já. Ne, Suzie není lascivní děvka prodávající laciná témata. Jde do hloubky, do takové hloubky, že z toho mrazí a nutká ke zvracení ze sebe i z povrchnosti naší uspěchané doby. Nová bluesrocková královna noci je na světě. Kéž by s ní natočil duet Nick Cave.
Suzie Stapleto (aus) + Kalle
11. 11. 2014, Potrvá, Praha
foto © Kryštof Havlice
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.