Thundercatovy papírové sandály a asfaltová urna

12. až 15. února mělo hned několik hudebníků z Čech a Slovenska možnost účastnit se Red Bull Music Academy - Bass Campu. Program zahrnoval přednášky s lidmi, kteří jsou spojeni se zahraniční nebo tuzemskou hudební scénou, skýtal také prostor pro vlastní hudební tvorbu a zejména vyzýval ke kooperaci s ostatními hudebníky - participanty. Ti měli k dispozici čtyři plně vybavená studia, která využívali několik hodin denně. Dva koncertní večery tvořily další součást podniku a na rozdíl od zmíněného byly přístupné i veřejnosti. Všude nakoukla naše redaktorka Kateřina Vodolánová - co viděla a slyšela?

Celý program Bass Campu byl zahájen ve čtvrtek v podvečerních hodinách společnou večeří a prvním prostorem pro vlastní společnou tvorbu – tzv. Studio Time, v rámci kterého se každý seznámil s ostatními i s prostorem Elektry.

Elektra - jaký je to prostor? Zvolila bys v Praze nějaký lepší, funkčnější, nebo zajímavější?
Elektra byla dostačující a hezká, jednoznačně by se ale hodilo víc studií. Čtyři pro šestnáct účastníků je prostě málo - a to se ještě druhý den přidalo pár lidí, kteří se Bass Campu účastnili loni, třeba Side9000, Jimmy Pé, atd. Kdyby bylo k dispozici víc studií, myslím, že by toho participanti stihli víc udělat a taky dodělat. Možná se první koncertní večer nemusel nutně konat v Jatkách, ale mohl být klidně doslova za rohem - v Podniku. Byl by blíž nejen participantům, ale i celému zázemí Bass Campu.

Jak vypadala atmosféra mimo koncertní večery? Parta nerdů vzhlíží ke svým profesorům z praxe a hloubá mezi jedničkama, nulama a zvukovým vesmírem?
Jo, hlavně zahraniční lektory vnímali s velkým respektem, ale řekla bych, že hudebně je posunula spíš zkušenost ze studií - někdo je zvyklý dělat v jiném programu než v Abletonu, ale tady se to naučil, k dispozici měl spoustu věcí, které doma nemá, a hlavně viděl, jaký postup tvorby volí ten druhý. Jiný pohled na věc člověka vždycky dokáže posunout.

Páteční program měl na programu kromě volné činnosti ve studiích také dvě přednášky – obě s hlavními postavami večerního programu. Oliver Thomas Johnson alias Dorian Concept se rozpovídal o tom, jak z něj rodiče (mimochodem také hudebníci) chtěli vychovat dalšího Mozarta. Protože často cestoval kvůli studiu, začal používat krátké klávesy, u nichž často mění oktávy. Thundercat zase častokrát zmínil jméno Kendricka Lamara, kterého původně osobně vůbec neznal a spolupracoval jen s jeho producentem, ale i přesto prý všechno fungovalo. V budoucnu by rád udělal něco velkého s americkým raperem Drakem.

Přednášky Dorian Concept a Thundercata - jak působili coby přednášející, jsou to odlišné typy? Myslím jako třeba intelektuál vs. živelný praktik?
Dorian působil nesměle, ale zároveň bylo vidět, že je zvyklý vystupovat před lidmi. Věděl jasně, o čem mluví, měl to srovnané a působil spíš jako intelektuál. Jeho přednáška by byla i pro laiky, i když občas zabrousil do technických témat. Thundercat spadá spíš do kategorie praktika, byl taky velmi klidný, mluvil potichu a hlavně o svém životě a přednáška to byla i pro normální lidi. Přišel ve zvláštním obleku a na nohách měl takové “papírové sandály”.

Se kterým bys šla na kafe?
S Thundercatem, působil jako velký pohodář.

Byly přednášky hlavně pro znalce?
Rozhodně ta s Tiger & Woods - na pódiu byla nachystaná technika, která se navíc snímala na plátno, takže každý v sálu mohl vidět, co se tam děje. Byli jsme ale vyzýváni k tomu, ať se jdeme podívat přímo na pódium, že uvidíme lépe. Využilo toho málo lidí, většina seděla uvelebená v pohodlných gaučích a křeslech. Moc nedokážu říct, jestli byla pro někoho přínosem, už jen prvních pár tónů mě téměř vyhnalo ze sálu...

Dorian Concept a Thundercat byli taky hlavními lákadly, za kterými vyrazila početná skupina lidí do klubu zvaného Jatka78. Vystoupení rakouského elektronického virtuóza Doriana Concepta sledoval zaplněný sál, který se dočkal notné dávky elektroniky kombinované s klávesami a bicími. Těm vévodil Cid Rim (taky rakouský producent) a dvojici doplňoval ještě usměvavý basista (nebo spíš midibasista) the cloniOUs. Perfektně sehraná trojice dala prostor i Dorianovu sólování, takže jste mohli pozorovat, jak ladně a hbitě mu kmitají prsty po klávesách. To, že se v obrovském prostoru ztrácel zvuk, se dalo snadno přehlédnout... Zlom nastal v momentu, kdy na pódium nastoupil Thundercat v kosmickém obleku – dal se do zpěvu a opřel se do baskytary. Jenže obojí se rychle ztrácelo do neznáma, stejně jako část publika.

Večerní sety Dorian Concept a Thundercata ti doplnily očekávaný obrázek, nebo nastal nějaký posun? Na koho líp reagovalo publikum a na který set by sis zašla znovu?
Spíš doplnily očekávaný obrázek, publikum víc reagovalo na Doriana, při Thundercatově koncertu už se dost z nich přesunulo do prostoru před sálem, kde byly bary a stage pro afterparty. Lidi často vyhnal zvuk. Zašla bych znovu na Dorian Concept - některé skladby byly šíleně komplikované, což mě nutilo ještě více se na ně koncentrovat. Navíc bylo fascinující sledovat, jak jeho prsty létají po klávesách a zároveň stíhá enormní rychlostí měnit oktávy.

V sobotu byla pro účastníky Bass Campu připravená prohlídka továrny GZ Media v Loděnici, kde se dělají gramofonové desky, CD, DVD, a společnost je označována za jednoho z největších světových výrobců vinylů. V prostoru Elektry potom proběhla debata se zástupcem firmy Zdeňkem Pelcem a každému z přihlížejících utkvěla v paměti historka o tom, jak si jeden americký rocker přál, aby byl po smrti zpopelněn a ostatky byly zalisovány do jeho nahrávky. Několikrát jsme se dotkli tématu návratu vinylů, když Pelc tvrdil, že doba absolutního vrcholu už je pryč a už se pravděpodobně ani nevrátí, jakkoliv je v posledních letech výroba mnohem vyšší.

Co si ještě vybavíš kromě umělce, který se chtěl nechat zalisovat do vinylu? Účastníci workshopu byli fanoušci vinylu, nebo to pro ně bylo mrtvé médium?
Mluvil o tom, jak funguje jejich obchod a že snad budou v budoucnu dělat desky i pro asijské země. Vyprávěl, proč vyrábějí i krabice pro Ikea, ale zrovna tahle historka byla zbytečně obšírná. Účastníky workshopu jsem vnímala jako “fanoušky”, kteří k vinylům chovají respekt.

Pak ještě následoval panel Studio Science s producentským duem Tiger & Woods, které mělo být hlavním programem klubového večera v MeetFactory. Povykládali o svých hudebních začátcích, pustili vlastní starší věci a nakonec si stoupli na pódium za nástroje, aby předvedli, jak fungují při živém hraní. Jejich počítače jsou propojené, jeden něco nahraje, druhý to vysampluje a dále si s tím pohrává. Nedělní program opět zahrnoval práci ve studiích a přednášku s Never Sol coby účastnicí RBMA 2014 v Tokiu.

Jak na tebe působili ti z workshopu? Věkově, geograficky, mentálně, byl cítit posun mezi začátkem a závěrem celého podniku v jejich chování? Jak moc tam bylo všude redbulů?
Redbull byl všude, kam ses podíval. Svítící lednička upoutala zrak v každé místnosti, kam jsi přišel, v každém studiu, a třeba na večerní akci v Jatkách jsi nedostal colu, ale jedině Redbull colu. Co se týká národností, co do počtu převažovali hudebníci ze Slovenska, odtamtud byly i všechny tři zástupkyně jemného ženského pohlaví. Možná stojí za zamyšlení, kolik holek se v Čechách věnuje hudbě, tedy té elektronické? Věkově tam byli všichni plus minus mezi dvaceti a třiceti. Od čtvrtka nastal velký posun v tom, jak participanti fungovali mezi sebou - v neděli bylo vidět, že jsou stmelení, něco spolu zažili, padaly tam vtipy, které mohli pochopit jen zasvěcení.

Kdybys měla navrhnout tuzemského hudebníka, který by tam dobře zapadnul, třeba vedle Never Sol, kdo by to byl?
Mně by tam seděl Jimmy Pé. Ten navíc s vokalistkami spolupracoval i na albu, takže i tahle kombinace by možná prošla.

Piješ red bull, nebo vodku? Nebo obojí?
Trefa do černého, ani jedno.