Jiří Akka Emaq | Články / Reporty | 23.05.2014
Prázdný sál bývalého Kina Pilotů evokuje podpalubí ohromné lodi a ve vzduchu se ještě vznáší karma odstraněného kaskádového hlediště. Pod vysokým stropem se zdá všechno tak maličké a na hall mohou hudebníci na svých efektových procesorech zapomenout. Je ho tu dost všude a pro všechny.
Dojem umocňuje i abstraktní kompozice předskokanů z českých luhů a hájů s latinským názvem At bona fide. Je to hluková koupačka, měl jsem si vzít gumovou čepici. Noise s dobrým úmyslem, noise jako prase. Kytarista zmáčkne knob a hned mu to vazbí jak cyp, žádný postupný náběh. Kytary zaplní zvukem celý sál a po celou dobu koncertu mám pocit, že naše loď proplouvá okem orkánu nebo je atakována inverzní černou velrybou. Projekce lehce podporuje náladu, navíc mám slabost pro malé kopáky a minimalismus v osazení bicích. Když už se zdá, že se kapela stahuje do introvertního batoumání, kytarista si hodí závěrečné sólo, ve kterém to vazbí, až praští, zpětná generace generací podpořená dalšími generátory nutí kytaru skučet v harmoniích dosud netušených, a přitom je načichlá mladistvým duchem.
To Ian Svenonius a jeho čtyřčlenný holčičí gang se rozehřívají pomaleji. Zvuk najednou nezaplňuje celý sál a konkrétní rock´n´rollové kompozice pokulhávají. Ian zmateně kouká na početné, leč lehce zaražené publikum, a početné, leč lehce zaražené publikum kouká na Iana. Tohle asi nečekal. Trochu se naváží do apatie prostředí, i když vlastně není proč, protože potlesk mezi skladbami sklízí bouřlivý. Mikrofon má až na hlavě a potácí se v rock´n´rollových (kom)pozicích a vypadá jako karikatura Harryho Šoumena, i když Harry Šoumen už karikaturou je. V distru září jeho kniha Supernatural Strategies for Making a Rock ‘n’ Roll Group a jako bychom si oba říkali: Co tu sakra dělám? Přesto se přes to přenesou a s každou další skladbou jsou kompaktnější a kompaktnější a šlape jim to čím dál víc. Syrový kytarový zvuk zjemňují klávesy a jemné ženské vokály podtrhují Ianovo samčí ego třeštění. Stříbřitý look a uniformnost obleků evokuje stylizovanost The International Noise Conspiracy a rozhodně je na co se dívat i co poslouchat. Why not? Who cares anymore? Touha po pozornosti byla ukojena. To je rock´n´roll, baby! Je to tak a je to dobrý.
Klub Pilot je atmosférický prostor, který sice nebyl stavěn pro hudební produkce a trochu se to tam odráží (v obou významech), ale to nic neubírá promotérům na jejich zápalu pro věc. S blízkým Café V lese jsou oba kluby melting poty současné pražské hudební scény.
Chain And The Gang (us) + At bona fide
21. 5. 2014, Pilot Klub, Praha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.