Jiří Akka Emaq | Články / Reporty | 23.05.2014
Prázdný sál bývalého Kina Pilotů evokuje podpalubí ohromné lodi a ve vzduchu se ještě vznáší karma odstraněného kaskádového hlediště. Pod vysokým stropem se zdá všechno tak maličké a na hall mohou hudebníci na svých efektových procesorech zapomenout. Je ho tu dost všude a pro všechny.
Dojem umocňuje i abstraktní kompozice předskokanů z českých luhů a hájů s latinským názvem At bona fide. Je to hluková koupačka, měl jsem si vzít gumovou čepici. Noise s dobrým úmyslem, noise jako prase. Kytarista zmáčkne knob a hned mu to vazbí jak cyp, žádný postupný náběh. Kytary zaplní zvukem celý sál a po celou dobu koncertu mám pocit, že naše loď proplouvá okem orkánu nebo je atakována inverzní černou velrybou. Projekce lehce podporuje náladu, navíc mám slabost pro malé kopáky a minimalismus v osazení bicích. Když už se zdá, že se kapela stahuje do introvertního batoumání, kytarista si hodí závěrečné sólo, ve kterém to vazbí, až praští, zpětná generace generací podpořená dalšími generátory nutí kytaru skučet v harmoniích dosud netušených, a přitom je načichlá mladistvým duchem.
To Ian Svenonius a jeho čtyřčlenný holčičí gang se rozehřívají pomaleji. Zvuk najednou nezaplňuje celý sál a konkrétní rock´n´rollové kompozice pokulhávají. Ian zmateně kouká na početné, leč lehce zaražené publikum, a početné, leč lehce zaražené publikum kouká na Iana. Tohle asi nečekal. Trochu se naváží do apatie prostředí, i když vlastně není proč, protože potlesk mezi skladbami sklízí bouřlivý. Mikrofon má až na hlavě a potácí se v rock´n´rollových (kom)pozicích a vypadá jako karikatura Harryho Šoumena, i když Harry Šoumen už karikaturou je. V distru září jeho kniha Supernatural Strategies for Making a Rock ‘n’ Roll Group a jako bychom si oba říkali: Co tu sakra dělám? Přesto se přes to přenesou a s každou další skladbou jsou kompaktnější a kompaktnější a šlape jim to čím dál víc. Syrový kytarový zvuk zjemňují klávesy a jemné ženské vokály podtrhují Ianovo samčí ego třeštění. Stříbřitý look a uniformnost obleků evokuje stylizovanost The International Noise Conspiracy a rozhodně je na co se dívat i co poslouchat. Why not? Who cares anymore? Touha po pozornosti byla ukojena. To je rock´n´roll, baby! Je to tak a je to dobrý.
Klub Pilot je atmosférický prostor, který sice nebyl stavěn pro hudební produkce a trochu se to tam odráží (v obou významech), ale to nic neubírá promotérům na jejich zápalu pro věc. S blízkým Café V lese jsou oba kluby melting poty současné pražské hudební scény.
Chain And The Gang (us) + At bona fide
21. 5. 2014, Pilot Klub, Praha
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.