Ivana Beranová | Články / Reporty | 18.07.2023
V pražském DOXu právě probíhá výstava úderných fotografií Andrese Serrana, které dokáží vydestilovat nevšední krásu i z tělních tekutin. Pod názvem Infamous Beauty nás čekají dvě patra výběru z jeho svérázné tvorby. V přízemí, pod názvem Beauty, najdeme fotografie z několika ucelených souborů (Tělesné tekutiny, Ponoření, Roboti ad.), které vznikaly od konce osmdesátých let až do současnosti. V mezipatře můžeme zhlédnout cyklus Infamous z roku 2019, který je věnován sociálním nerovnostem a rasové otázce. Tomuto tématu se autor věnuje dlouhodobě.
Serranovy fotografie zachycují drsné věci a drsné myšlenky. Autor dokáže z objektů svého zájmu, běžně nazíraných jako divné, těžko přijatelné anebo přímo odpudivé, vytvořit krásná díla, a to jejich zobrazením v patřičném kontextu. Transsexuála ani exkrementy najednou nevnímáme jako primitivní a nevábné nebo dokonce odporné, protože odlišné od normálu, ale jako součást existence. Člověk je souhra biologických, psychologických a mentálních funkcí, které se vzájemně podmiňují, a pokud se o ně dostatečně nezajímáme, promítne se to dříve nebo později do naší psychiky a následně uvažování.
Serranovo umění bývá označováno jako transgresivní, jako to, které narušuje, překračuje hranice, staví se proti společenským normám i dobové morálce. Těžko obhajitelnou se tak stává cenzura nahoty obecně, ať už jde o člověka s obojími primárními sexuálními znaky, protože takové věci se přece navenek neukazují, nebo masturbující jeptišky, protože ty, jsouce zaslíbeny Bohu, smí obcovat pouze s myšlenkou. A tohle všechno se na Serranových fotografiích objevuje. Autor jde proti tomu druhu falešné citlivosti a ohleduplnosti, který nám neumožňuje říct otevřeně svůj názor, brání nám ve vývoji a blokuje nás. Dokáže udělat i z moči a krve hluboce lidský koktejl, na mutace pohlavních znaků se dívá až jako na nové vývojové typy člověka, s novými možnostmi těla, sexuality i touhy. Cílem Serranova díla ovšem není šokovat. Poukazuje na skutečnosti, před kterými zavíráme oči, zbavuje nás iluzí o světě, ve kterém existují pouze dokonalí lidé bez potřeby močit, jen voňavé odéry a bezvadné společenské vystupování.
Samostatnou kapitolou jak v jeho díle, tak na této výstavě, je rasová otázka, segregace a nerovnoprávnost. Možná by se nám při pohledu na dobové krabice s vyobrazením sklizně kávy nebo na fotografie bavlníkových polí mohlo nostalgicky zdát, jaké to byly krásné časy. Serrano nám tuhle selanku rozboří prezentací záběrů na tehdejší osvěžovač vzduchu připomínající zavražděného Malcolma X nebo terčů v podobě hlav a postav Afroameričanů.
Infamous Beauty představuje hledání krásy tam, kde bychom ji nehledali, a dělá mu radost hledat ji neustále. Nechronologické uspořádání umožňuje jednotlivým exponátům vzájemnou komunikaci a okamžité porovnání, jak se zobrazované fenomény projevovaly dříve a jak dnes. Celá její koncepce jako by nás nabádala k dialogu o méně příjemných tématech vyloučení, odlišnosti a jiné krásy, snad až v Baudelairově duchu o hledání krásy v ošklivosti.
Další, obsáhlejší text o výstavě Andrese Serrana najdete v magazínu Full Moon #147-148.
Andres Serrano: Infamous Beauty
kurátor Otto M. Urban
do 7. 1. 2024, DOX, Praha
web
foto © Lukáš Oujeský
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.