Art Side of the Moon (na doma): Kreativní tenzi ani virus neochromí (II.)

Karanténa podporuje aktivní imaginaci. Jaké, by to bylo, kdybych mohla támhle, a jaké to bylo, když jsem byla támhle, a dneska je zrovna ten den, kdybych už konečně zašla na výstavu.

Dala jsem si totiž předsevzetí, že začnu zase více navštěvovat galerie a zahájím tak svůj nový umělecký projekt „návrat ztraceného entusiasmu“. Kde jsou ty časy, kdy stál člověk čtyřhodinovou frontu na Caravaggia v Římě, aby se dostal na výstavu, kterou pak jen proběhl jako součást ufuněného štrůdlu lidí a s kilometrovou frontou lačnících Caravaggistů v zádech. Nebo když se v době bez mobilních dat snažil v anglofobní Paříži anglicky zeptat na cestu do Picassova muzea. A co pak vyhazov z obrazárny v Buckinghamském paláci a obligátní bulení u impresionistů!

Začnu zase chodit na výstavy, zaznělo 1. 1. 2020 v 00.01. Zatím místo toho piluji svoje výmluvy. Veletržák, na který koukám z okna, je moc daleko a vstup do GHMP, který mám zdarma, zas moc drahý. Nakonec si napravím reputaci tím, že jedu pekelně daleko a zatraceně draho do muzea Fluxus v Postupimi, kde koukám na Knížáka, který se zrovna v tu chvíli volně pohybuje po Praze. Cesta pokání musí být trnitá. Dluh vyrovnán a jedeme dále. A až to skončí, tak už vážně začnu.

Posledně jsem představila některé zahraniční galerie a muzea, které umožňují virtuální náhled do svých sbírek či expozičních prostorů. A tady pár tipů na domácí nabídku.

Národní galerie Praha

Alma mater mezi českými galeriemi. Motivací jejího založení bylo pozvednout umělecký vkus a národního ducha české veřejnosti - tuto funkci plní dodnes. NGP se péče o tyto dvě křehké vlastnosti (duch a vkus) ujala v období Rakousko-Uherska, pokračovala během protektorátu, pak za “bolševika“ a spolehnout se na ní můžeme i v období nuceného „stay home“. Na oficiálních stránkách naleznete online katalog, který mapuje sbírkový fond celé galerie. Přehledný formát umožňuje pomocí filtru zvolit, která umělecká oblast, technika, autor či období vás zajímá a ve které budově NGP se dílo nachází. V období karantény přichází NGP i s řadou edukačních livestreamů, jako jsou komentované prohlídky, rozhovory s kurátory aj. O všem galerie informuje na svém facebookovém profilu .

DOX

Další položka na mém post-pandemickém galerijním playlistu. Pražské centrum současného výtvarného umění DOX, které se zabydlelo v jedné z holešovických továren, rovněž nezůstává pozadu. Oficiální webovky sice zejí prázdnotou, ale o veškerých online aktivitách vás informují facebookové stránky galerie. DOX také zve na své vimeo, kde nabízí archiv diskuzních videí týkajících se nejen umění. Galerie je nestátní, nezisková a nesbírková instituce, která je závislá na podpoře veřejnosti a donátorů. Snad vše ve zdraví ustojí.

Galerie hlavního města Prahy

Myslím, že pár lidem může vrtat hlavou, co znamenají všudypřítomné tagy NGP a GHMP. NGP jsme popsali výše, teď se podívejme na GHMP. Galerie hlavního města Prahy je instituce podstatně mladšího data (založena v roce 1963), která „Shromažďuje, ochraňuje a odborně zpracovává umělecké sbírky hlavního města Prahy.“ Podobně jako NGP sídlí hned v několika budovách, z nichž nejnavštěvovanější je druhé patro Městské knihovny či Dům U Kamenného zvonu, obě příjemně blízko u sebe na Staroměstském náměstí. Tematicky se GHMP orientuje na sbírkový fond českého umění 19., 20. a 21. století. GHMP, podobně jako NGP, nabízí na svých stránkách podrobně zpracovaný online katalog, který nás informuje i o tom, ve kterém roce galerie dílo zakoupila. Na stránkách instituce ředitelka Magdalena Juříková avizuje, že se galerie brzy zapojí do online života virtuálními prohlídkami, přednáškami a dalším doprovodným programem. Stačí prý jen sledovat facebook.

Vila Tugendhat

Když jsem ještě studovala, tak nám náš profesor-matador dějin moderní architektury Rostislav Švácha vyjednal prominentní návštěvu vily Tugendhat. Už si nepamatuji, v jakém záchvatu jsem se toho tenkrát nezúčastnila, ale dodnes mě to žere. Včera večer říkali v televizi, že jsou na jejich webovkách virtuální prohlídky. Běžela jsem k počítači, hledala, hledala a nic. Trochu mi zase najížděla panika, až jsem to našla. Hned jsem prolezla pokojem vychovatelky, ložnicí paní Grety, strčila hlavu do výtahu a omrkla vzduchotechniku. Tento skvost funkcionalistické architektury navržený ředitelem německého Bauhausu Miesem van der Rohem asi netřeba představovat. Vyjádřeno aforismem samotného Miese: „Méně je více.“

Západočeské muzeum v Plzni

Chvíli mi trvalo se rozhodnout pro poslední českou galerii, kterou bych zmínila. Nakonec jsem zvolila muzeum. Západočeské muzeum v Plzni mě jako milovníka přírody a folklóru potěšilo. Díky perfektní fotodokumentaci jsem si prohlídla etnografické expozice a sbírky užitého umění. Čistá radost nastala, když jsem v archivu narazila na výstavu Kořeny, kterou zhruba tři roky chystalo botanické oddělení tohoto muzea. Díky výstavě se totiž na chvíli stanete hrabošem Hugem a zabydlíte se pod zemí v jeho světě obřích mrkví a ředkviček. Proplétáte se bludnými kořeny až ke krtkově spižírně plné žížal. Dostanete odpovědi na otázky: Jak vypadají kořeny hodně zblízka, co dělají a s kým se kamarádí? Myslím, že po celodenní náloži informací posledních dnů je sociální interakce kořenů a obsah krtkovy špajzky přesně to, co potřebujete znát.