Ivana Beranová | Články / Sloupky/Blogy | 22.12.2022
V pražském DOXu se v druhé polovině tohoto roku konala výstava s bivalentním názvem (Ne)Moc, ke které byl vydán katalog pod stejnojmenným názvem. V něm jsou představena díla autorů spadajících do kategorie art brut v kombinaci s pracemi tvůrců s akademickým vzděláním. Celkově se jedná o prezentaci děl čtyřicítky výtvarníků a společného konceptu čtveřice kurátorů. Kromě osmi základních částí, které se věnují moci a nemoci z různých úhlů pohledu, je katalog také opatřen dvěma doprovodnými texty autorů, kteří se profesionálně zabývají literární činností. Nechybí přiléhavé citáty známých osobností.
O čem ale výstava a návazně i katalog vlastně pojednávají? Autoři děl společně s kurátory zkoumají fenomény, které se váží k pojmu moci. Zkoumají nemocnou moc. To, jak se moc snaží opevňovat vnějšími zbraněmi a jak se vnější bezmoc může obrátit v moc vnitřní, mnohdy na tvůrčím poli, a to až do té míry, že si vykonavatel tvůrčího aktu vytváří paralelní reality, kterým vládne jako samozvaný demiurg. To, jak se zobrazované a libě vyhlížející atributy mění ve svůj vlastní opak, jak se z nich stávají zlověstné předměty. Zlé hračky. Oba póly dichotomie moc–nemoc tu mají jakousi fluidní povahu, přelévají se jedna v druhou, zkoumají vzájemně hranice toho, kdy se jedna obrátí v druhou, kdy moc začne vykazovat známky nemohoucnosti až nemoci, a naopak kdy se z prostoru naplněného vnější bezmocí, omezením a – mnohdy zdánlivou – stagnací začíná rodit tvůrčí akt, akt projevu moci vnitřní. Který se ovšem opět může zvrátit sám do sebe, v sebeopevňování na vnitřní úrovni až do té míry, že na sebe bere podobu psychické poruchy či nemoci. To vše také v kontextu současné geopolitické situace i celkových společenských změn.
Katalog stojí za pročtení i prohlédnutí. Je v něm spousta zajímavého materiálu k přemýšlení na téma moc a nemoc a jak spolu tyhle dva protipóly vlastně souvisejí. Člověka to přivádí k úvahám typu: „Není snad touha po moci velkým předpokladem k tomu ji vykonávat“? A na druhou stranu při zneužití moci ve vlastní prospěch: „Nemá snad na vrchol vytrčené sobectví a oddělení se od spoluprožívání a soucitu něco společného s psychickými potížemi jako s odvrácenou stranou mince jedné a té samé věci?“
Co tohle jen připomíná? Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá? Jak si kdo ustele, tak si lehne? Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění? Vyberte si.
Terezie Zemánková, Natálie Drtinová, Otto. M. Urban (editoři) - (Ne)Moc (DOX, 2022)
web
foto © Jan Slavík, DOX
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.