Anna Mašátová | Články / Reporty | 02.02.2015
Rok pomalu ani nezačal a už máme kandidáta na nejhorší akci roku 2015. Jistě, prozrazovat pointu hned na úvod se rozhodně nemá, jenže v případě koncertu, ze kterého odchází několik stovek návštěvníků více než rozladěných, už se toho moc zkazit nedá. A ano, Tricky je nevypočitatelný hudebník, ale čeho je moc, toho je příliš.
To, že předkapela začínala v sedm, aby se vše stihlo do půl desáté, je v sobotu více než úsměvné. Obzvláště, když se kvaltuje kvůli osmdesátkové diskošce. Strangers in the City, lo-fi z Veselí nad Moravou, tudíž stihl málokdo, fronta před vchodem nějaký čas také sežrala. Časově se jelo přímo ukázkově, na minutu přesně. V osm už se přišourala triphopová legenda i s doprovodnou kapelou a vokalistkou. Evidentní laxnost a únava by se daly pochopit na konci turné, Tricky však v Praze svou evropskou šňůru k nové desce Adrian Thaws zahajoval. Namísto slibované indo-francouzské vokalistky Ajeyi dorazila K Bleax. Stejně vyzevlená image – tepláky a triko – jako frontman, texty čtené z Ipadu, tohle černovláska nezvládla. Sám Tricky se s tím samozřejmě nepáral, vypadal na pódiu spíše jako dozor, odezpívaných vět bychom snad spočítali na prstech ruky.
Tricky je Tricky, dělá si, co chce, mikrofonu se chytá pramálo, zato si s větším nadšením vytahuje mikinu a hulí jeden joint za druhým. Vše by se dalo odpustit, ostatně doprovodná kapela byla slušná, bubeník obzvláště. Jenže ten byl taky jediný, kdo byl slyšet. Hlasité beaty rozdrnčely i techniku a balkóny, jinak ale nebyla téměř šance od sebe jednotlivé kusy rozpoznat, slévaly se v rozplizlé hučení. Z několika zachycených slov se dalo usoudit, že setlistu dominovaly věci z nové desky. Výkřiky „kde je tady zvukař, není nic slyšet“ nebyly rozhodně záležitostí jen několika jedinců. Navíc většina vystoupení proběhla ve tmě. Kdo měl špatné místo – což při vyprodání sálu nebylo neobvyklé –, neslyšel a neviděl nic. První konec po pětapadesáti minutách, dva přídavky, odchod.
Frontman svému publiku poděkoval několikrát. Jenže tím se už nic zachránit nedalo, kdo zaplatí šest stovek za lístek, očekává lépe odvedenou práci. Nepěkně byla překvapená i pořádající agentura, která koncert okomentovala slovy: “Trickyho koncerty jsou nevypočitatelné, je to přece jenom kontroverzní umělec. To je na něm naopak zábavné, i když to, že jeho crew a zejména pak zvukař bude takový diletant, s tím jsme se ještě nesetkali.“ Co dodat.
Tricky (uk)
31. 1. 2015, Lucerna Music Bar, Praha
foto (c) Kateřina Motýlová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.