Jakub Béreš | Články / Reporty | 30.04.2015
Strahovská Sedmička přivítala britské alternativní rockery Turbowolf, kteří před čtyřmi lety vydali eponymní debut, aby si za něj odnesli chválu jak od hard-rockových magazínů, tak od těch méně hard. Na svůj úspěch navázali letos v březnu vydáním druhé studiovky Two Hands, na níž potvrdili originální zvuk s prvky punk rocku, psychedelie, metalu a okrajově i elektroniky.
Turbowolf jsou zvyklí na větší pódia (značí to i vysoké umístění v letošním line-upu slovenského festivalu Bažant Pohoda) a nejspíš i kvůli jejich velikosti si pořadatelé odpustili předkapelu, která by představovala zbytečnou položku do rozpočtu. Po přátelském přivítaní se ozval otvírák druhé desky Invisible Hand a pod pódiem vypukla hotová vřava, umocněná dalším hitem Ancient Shake. Zpěvák Chris Georgiadis to pohotově komentoval slovy: „Včera jsme hráli v Polsku ve větším prostoru, ale tohle je mnohem lepší, protože vás cítím takhle blízko…” Ten večer se toho v publiku dělo hodně: stage diving, moshpit i lezení po stropě. Chris taky zanechal otisk boty na stropu klubu, když se rozhodl skočit si z pódia k baru a zpátky, do publika se podíval ještě několikrát. Neváhal podpořit splavené fanoušky slovy: „Skákejte a dotkněte se hlavou stropu, ale jemně, ať si ji nerozbijete,” jindy vykročil s mikrofonem v ruce a nechal zpívat lidi. Před posledním songem klub obešel naposledy a osobně se loučil.
Vraťme se na začátek. Po prvních písních přišly na řadu singly z Two Hands: Rabbits Foot jako jeden z nejmelodičtějších kousků, u jehož live verze se zpěvnost poněkud ztrácela, zato Solid Gold zněla lépe než na nahrávce. Připadal jsem si jak na koncertu Bloody Beetroots v době, kdy s nimi jel turné Denis Lyxzén z Refused. Zbytek šílené jízdy neměl výraznější hudební momenty - od pódia se valila záplava energie a potu a Georgiadisova hláška, že cítí celý klub, najednou dávala smysl. Poslední dva hardrockové trumfy si nechali na konec a Read + Write a Let’s Die podtrhly výbornou atmosféru. Kapela je zahrála s takovým nasazením, že by s ním zbourala i mnohem větší prostor.
Pro Turbowolf bylo pódium Sedmičky malé, ovšem o to nezapomenutelnější zážitek to byl. Během večera se prostřídaly songy z tvrdšího debutu i jemnějšího pokračování a bylo zajímavé sledovat rozdíly mezi oběma alby, jakkoliv na publikum měly stejný efekt. Turbowolf je značka kvalitní tvrdé muziky, která je stravitelná i pro ty, kteří jí běžně neholdují.
Turbowolf (uk)
28. 4. 2015, Strahov 007, Praha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.