Claire Adele | Články / Reporty | 02.03.2013
„No, vypadají jako cizinci…“ Dobrou půlhodinku se osmělovaly a pak se rozhodly ujistit se u servírky. Nakonec přicupitaly ke stolu kapely a s omluvou požádaly o společnou fotografii. Ukázalo se, že slečny neměly důvod mít strach – Two Door Cinema Club ochotně souhlasili a popravdě vypadali ještě nesměleji než jejich fanynky. Skromně se postavili před objektiv a nahodili rozpačitý úsměv. Při pohledu na ně by jeden neřekl, že tihle kluci ze Severního Irska mají na svědomí dvě úspěšná alba, více jak milion fanoušků na facebooku a stejně jako pražskou Lucernu vyprodávají koncertní sály po celém světě.
Poslechnout si trochu britského indie rocku přišla do Lucerny 26. 2. 2013 spousta Čechů, Slováků i cizinců. Kromě Two Door Cinema Club přijely jako předkapely The 1975 a Dog Is Dead z Británie a měly veliký úspěch. I když se Dog Is Dead podařilo rozhoupat mačkající se publikum, s koncem jejich představení atmosféra houstla společně s davem a očekáváním. Two Door Cinema Club zvučili a zvučili, střídavě odcházeli, přicházeli a brnkali a zhasínali, až nakonec zhasli úplně. Když se na pódiu vynořil z kouře zrzavý zpěvák a kytarista Alex Trimble a prostorem se rozezněla Sleep Alone, hitovka z loňského alba Beacon, všem bylo jasné, že nesmělí Irové mají kuráže ažaž. Lidi začali vřeštět a poskakovat a v davovém pohybu, který by se dal označit jako „pogo v rámci stísněných prostorových možností“ setrvali až do konce, stejně tak jako v hlasitém doprovodu zpěváka Alexe. Jako druhá zazněla Undercover Martin, pro změnu pecka z prvního alba Tourist History (2010).
V tomto duchu se pak nesl celý koncert – pecka střídala pecku. Levou stranu pódia si zabral kytarista Sam Halliday, pravá patřila basákovi Kevinu Bairdovi a vzadu u bicích seděl Benjamin Thompson, který s kapelou jezdí turné. Každý z nich si hleděl svého vlastního businessu a z repráků se hnala plná, energická vlna, která sváděla k tanci. Fanoušci si po skončení songů ani nestihli vydechnout a zručný kytarista už sázel do prostoru další podmanivé riffy. Možná to byly právě ty riffy, možná Kevinovy rošťácké brýle a dost možná jen přesvědčivá upřímnost Alexova hlasu, která si omotala obecenstvo okolo prstu jako houslový klíč okolo druhé linky. Když TDCC dohráli, dav, který se s každou písničkou svíjel víc a víc, rval se dopředu a smršťoval se do kompaktní hmoty, kolektivně stáhl plíce a téměř histericky řval o přídavek. Ohlušující obecenstvo bylo v právu, fandilo na jedničku. Což Two Door Cinema Club uznali a odměnili publikum přídavkem hned několikanásobným. Byl to chytrý tah – až přijedou do Čech příště, s největší pravděpodobností se několikanásobně rozroste jejich zdejší fanouškovská základna.
Two Door Cinema Club (uk) + The 1975 (uk) + Dog Is Dead (uk)
26. 2. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Kryštof Havlice
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.