Ufomammut o Itálii, symbolismu a rituálech

Rozhovor s Ufomammut vznikl u příležitosti vydání nové desky Ecate, kterou představují jako změnu a vykročení novým směrem, a není jen o novince, ale také o pozadí kapely tří neobyčejně kreativních lidí.

Vloni jste oslavili patnácté výročí. Hráli jste už předtím?
Vita: S Poiou a Urlem jsem se seznámil v roce 1995, když hráli v Judy Corda. Měl jsem je rád, jejich hudba byla jakýmsi předobrazem Ufomammut. Na konci 90. let od nich odešel bubeník, tak mě požádali o pomoc s novým projektem. Tak se zrodil Mammut a začal dělat muziku. Předtím jsem hrál v pár kapelách, ale nebylo to nic vážného.

Poia: Judy Corda byl divný rockový ansámbl, bubeník velmi technický a precizní, zatímco my byli neurvalí a heavy. Texty byly v italštině. Některé skladby jsme později hráli v nové podobě s Ufomammut, tam jsme chtěli být přirozeně heavy a psychedeličtí v pravém slova smyslu, rozšiřovat obzory hudbou. Hledat vlastní cestu.

Když potkávám lidi z italských kapel, všichni se znáte. Je to díky labelu Supernatural Cat, nebo je italská hudební scéna tak malá?
Urlo: Itálie je malá, všichni se známe, i když jsme se třeba nikdy nesetkali. Scéna je ještě menší a kapely, co dělají dobrou a zajímavou muziku, žijí v podzemí. Jako krysy.

Poia: I když cestujeme po Evropě, jsme všichni, muzikanti i posluchači, součástí jedné velké rodiny. Nejsme dav neznámých lidí.

Kapely Ronin, Sedna nebo Abaton vás považují za vzory a předchůdce. Máte k nějaké ze starších italských kapel podobný vztah? Jaký byl italský metal před vámi?
Vita: V 70. letech byla v Itálii velká progrocková scéna, ale jako by nikoho nezajímala. Snad proto, že tady není rocková nebo metalová kultura zakořeněná. Mám rád přístup skupin jako PFM, Goblin, Biglietto Per L’Inferno nebo New Troll.

Domácí naděje mezi mladšími kapelami?
Urlo: V Itálii je teď mnoho dobrých kapel, od Secret of Frime, Zu přes Morkobot až po Zolle, OvO, Lent0, ICO, Deaf Eyes… A je jich ještě víc.

Jak je to s labelem Supernatural Cat? Jeden čas se zdálo, že na něm vydávají všechny zajímavé italské kapely – s výjimkou Zu.
Urlo: Supernatural Cat je label kolektivu Malleus, což je Poia, já a Lu. Založili jsme ho, abychom mohli vydávat Ufomammut, a postupem času jsme se dostali k dalším italským kapelám, které nám přišly zajímavé a jiné. Label je postaven na d.i.y. přístupu a se všemi máme přátelské vztahy. Asi proto nemáme tolik nahrávek. Poia: Label stojí na přátelství mezi muzikanty a zároveň na výběru kvalitní hudby. Nikdy bychom nevydali desku, u které bychom neměli jistotu, že je dobrá.

Vychází vaše sedmé album Ecate. V čem se liší od předchozích nahrávek?
Urlo: Jde o jiný přístup k našemu sonickému dobrodružství, jsme dospělejší a víc heavy.

Vita: Zarazili jsme plyn až do podlahy.

Poia: Je to stručnější nahrávka, ale také mnohem vrstevnatější a soustředěnější. Podstata Ufomammut tam stále je, jen v jiné podobě.

Přijde mi méně kompaktní než Eve a ORO, které mělo velmi silný a jasný koncept.
Urlo: I když je Ecate složená z jednotlivých skladeb, snažili jsme se, aby spolu spolupracovaly, jako jedna dlouhá sonická vlna. Nemáme rádi ticho mezi skladbami.

Vita: Všechny naše desky skládáme jako konceptuální, Ecate nevyjímaje. Mezi skladbami není místo, propojujeme je pomocí feedbacku, stejně jako na koncertech.

Začali jste ve větší míře používat syntezátory, nebo si vystačíte s efekty?
Urlo: Vždy jsme používali syntezátory. Nechali jsme je vytáhnout během masteringu.

Poia: Hodně jsme se soustředili na zvukové vrstvy… a ty mají různé zdroje. Pozpátku hrané vokální samply, analogové syntezátory, efekty, přirozenou odezvu a digitální hlukové efekty.

Také se na něm objevuje více vokálů.
Urlo: Snažím se používat svůj hlas jako další nástroj. Pracoval jsem s ním jinak, je přítomnější a komplikovanější.

Všechny názvy vašich alb směřují k mytologii či víře. U ORO si pohráváte s významem. Jak je to s Ecate?
Urlo: Ecate je nejsilnější a nejmocnější bohyní, kterou lidstvo vytvořilo. Ve starověku lidé věřili, že se může pohybovat mezi světy mrtvých, živých a světem bohů. S příchodem křesťanství její kult upadal, stala se královnou čarodějnic a černé magie, někým, koho je třeba se bát… Přitom byla bohyní života, něčeho čistého.

Máte propracovanou grafiku desek, i v ní používáte symbolistické a secesní motivy. Vznikají paralelně, jako gesamtkunstwerk?
Poia: Hudba je základem, texty a grafika z ní vycházejí. Vždy se snažíme promyslet vše, co s kapelou souvisí, a propojit to do jednoho kruhu.

Urlo: Nejprve hudba, pak texty s ideou, která stojí za albem, a pak vizuál. A ten musí být silný, aby mohl reprezentovat koncept. Je to, jak říkáš, gesamtkunstwerk. Uzavřený kruh, magický Oroborus.

Práce s touto tématikou je součástí estetiky metalu a z něj odvozených žánrů.
Urlo: O estetiku nejde. To, co vkládáme do hudby, odráží lidské vědění, naše životy, to, čím jsme. V každém okamžiku jsme součástí něčeho, co neovládáme, vyšší esoterické okultní síly. A to nemyslím negativně. Esoterismus je možnost, jak objevovat něco, co je skryto.

Poia: Vycházíme z hledání a objevování. Víra je slepé následování a uznávání něčeho, co někdo nařídil, aby bylo následováno. Preferujeme vlastní cesty. Což vysvětluje, proč máme tak rádi rebely jako Lucifera nebo Evu… ti se postavili samotnému Bohu. Mám rád vědecký způsob uvažování. Fascinuje mě, co nebylo objasněno.

Také děláte limitované edice, ruční sítotisk.
Urlo: Už u první desky jsme se rozhodli dělat limitované edice. Malleus je skupina plakátových umělců a bylo přirozené spojit se se Supernatural Cat.

Poia: Je to druhá strana mince. Ručně dělaná alba jsou ikony, magické objekty, kulty.

Podobně propracovaně působí vaše projekce během koncertů. Kdo je tvoří?
Urlo: Lu z Malleus je autorkou projekcí. Mají význam, jsou spojeny s ideu alba, s hudbou.

Poia: Už od začátku Ufomammut byly projekce a jejich význam neoddělitelnou, organickou součástí koncertů i hudby.

Na turné hrajete například na Desert Festu nebo na Maryland Death, účastnili jste se všech důležitých žánrových festivalů. Máte koncertní sny, které čekají na splnění?
Vita: Rád bych si zahrál na Wacken Open Air. Je to pravděpodobně největší metalový festival v Evropě a my jsme na jeho pódiu ještě nikdy nestáli.

Urlo: Každý koncert je uskutečněný sen. To, co dělá koncert skvělým, není místo, ale lidi před námi, když hrajeme.