Články / Reporty

Uštěpačné ticho, nárazový masakr (The Brian Jonestown Massacre)

Uštěpačné ticho, nárazový masakr (The Brian Jonestown Massacre)

David Stoklas | Články / Reporty | 11.10.2022

Ustát proud vlnění, „vyráběný“ v jeden moment čtyřmi kytarami, místy nešlo. Byla tam nostalgie a bylo jí tam hodně. The Brian Jonestown Massacre dělají hudbu, co tahá za duši do okamžiku, kdy je v koutku oka zárodek slzy. Chvílemi jsem přemýšlel, jestli neskočit na Newcomba a nedat mu pusu. Anebo pěstí.

Minule to bylo za parného léta, teď atmosféra fungovala mnohem líp. Sychravo, smutno, ideálně přemýšlet nad životem a nechávat se unášet kytarou a hypnotickým hlasem. Stejně jako posledně i tentokrát nedošlo na institut předkapely a celý, skoro tříhodinový večer měli na starosti The Brian Jonestown Massacre v obvyklém složení - tisíc kytar, tamburína a klávesy někde vzadu. A frontman Anton Newcombe v klobouku, nejčastěji natočený z profilu. Začal komunikovat až po několika drincích a možná by bylo lepší, kdyby nemluvil vůbec.

Vyrazit kloudné slovo z Newcomba není poslední dobou snadné. Viz jeho nedávný „konceptuální“ rozhovor pro Vice, kdy na zvláštní existenciální otázky o smrti a životě odpovídal jednoslovnými větami. Hlubší poselství nové desky, jejíž skladby The Brian Jonestown Massacre v Lucerna Music Baru představili, také nechali na volné interpretaci. Nicméně se jedná o jejich doposud nejméně experimentální nahrávku, většinu poklidnou, mnohem více blues a mnohem více o tom, co se děje Newcombovi v hlavě než na pedalboardech.

Dlouhé skladby The Brian Jonestown Massacre fungují. Trans je zaručen a byli v něm skoro všichni z publika, skoro všichni uhranuti, spousta s ikonickými kotletami na tvářích po vzoru svých oblíbenců. Na co bohužel došlo také, byly mnohdy nekonečné přestávky mezi skladbami vyplněné ze začátku pouze tichem a knoflíky ladících mechanik, ke konci uštěpačnými poznámkami Antona Newcomba. Ten občas tu správnou frekvenci hledal tak dlouho, až se dočkal nervózních pohledů nejen z publika, ale i od spoluhráčů. Pokud jste po dvou hodinách chtěli extaticky přeskakovat ze skladby na skladbu, dostali jste podivné ticho. Nekonečné souvětí a uprostřed pětiminutový nádech.

Info

The Brian Jonestown Massacre (us)
10. 10. 2022 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace