Jiří Mališ | Články / Reporty | 24.06.2018
Jako dárek ke konci školního roku se kodaňské omladině dostalo koncertu Guse Dappertona, který v únoru zaujal na místním Frost Festivalu. Alternativu obdivující mládež táhne jeho extravagantní vzhled a nonšalantní charisma, které z tancujícího frontmana sálá na míle daleko. I přes absenci plnohodnotné předkapely se na baru sešly na dvě stovky hipsterů hned po otevření a soundtrack k hodinovému čekání nabídl rádiový dj Mads Axelsen. Set, který zněl jako playlist ze Spotify, se lehce minul žánrem a z repráků se linuly letní hity, které si většina sálu nejspíše bude pouštět v kempech na Roskilde Festivalu. Drake, Kaytranada a Childish Gambino mají k tomu, co nás čekalo, hodně daleko, Mac DeMarco nebo Homeshake by byli lepší volbou.
O to bouřlivější bylo přivítání amerického bohéma. Ten sice už shodil zelené háro, ale ponechal si stylovou náušnici a široké brýle, stejně jako energické tanečky a příkladnou komunikaci s publikem. Ještě před úvodní skladbou všem děkoval, že znovu přišli v hojném počtu, i když o čtyři měsíce dříve hrál pro sotva poloviční houf. Z repertoáru pak hned zkraje tasil známé songy Gum, Toe and Sole a Moodna – sálem se nesla lehká ozvěna zpívajících fanoušků, tančilo se v malých hloučcích a úsměvy byly vidět všude kolem. Gus Dapperton má v sobě šarm, který připomíná úspěšné boybandy jako The Kooks a stejně tak hraje oddychové indie s kreativními texty. Diváci se nejvíce rozhýbali během hitovek Prune a I’m Just Snacking, ale ta pravá party se rozjela až během přídavku. Chlapci na pódiu se svlékli do půl těla a v lehce punkovém kabátě rozjeli cover Twist and Shout. Lehké tanyny se proměnilo ve frenetické skákání, všichni se vykřičeli a do tiché středeční noci se odcházelo s trvalými vzpomínkami.
Gus Dapperton (us)
20. 6. 2018., Lille Vega, Kodaň
foto: Martin Kleisberg
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.