Články / Reporty

V hudebním opojení (CPH:DOX, část čtvrtá)

V hudebním opojení (CPH:DOX, část čtvrtá)

Jiří Mališ | Články / Reporty | 01.04.2018

Kodaň žije filmem. Během březnového týdne a půl je většina místních kin a divadel vyhrazena festivalu dokumentárních snímků CPH:DOX a ke zhlédnutí je výřez z nedávné celosvětové produkce. Po třech článcích o nejlepších filmech je na čase dokončit, co načal před vypuknutím filmové části festivalu Max Cooper. CPH:DOX byl totiž i o hudbě, ostatně kurátory letošního ročníku byli britští The xx, a v programu tak bylo i několik zajímavých koncertů.

Dánské duo Saint Cava se na scéně poprvé objevilo v roce 2015 a jejich alternativní r'n'b v mnohém připomnělo FKA Twigs. Po úspěšném setu na Roskilde Festivalu 2015 se ale uklidili do ústraní a jediný letošní koncert odehráli v útulném prostředí Hotelu Cecil. Slibovaná vizuální show se nakonec skládala pouze z náhodných záběrů kodaňských zákoutí a i zbytek koncertu byl průměrný. Nejznámější skladby Forget a Deeper kvalitu sice zazněly, ale všichni doufali, že bude odhaleno více nového materiálu.

To party s Felixem Martinem z Hot Chip se protáhla na bezmála devět hodin. DJskému setu předcházelo promítání filmu Studio 54 o legendárním newyorském klubu a odlehčený dokument o největších parties na východním pobřeží byl plný sexuální energie a kokainu, podmanivý obraz přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Opojná energie se přenášela i na diváky, kteří hltali dobové záběry stejně jako dokonale zvolenou hudbu. Závěr dokumentu byl ovšem na smutnou notu, smrt zakladatele Stevea Rubella, který podlehl komplikacím spojeným s AIDS, v mnohém připomněla odchod Freddieho Mercuryho. I to ale k nespoutané době patřilo a zapomenout nám dal slibovaný DJ, který nás hodil do stejného víru, který ve filmu pohtil americkou mládež. Od jedenácti do pěti se tančilo, koktejly tekly proudem a fronta venku se stála až do čtvrté ranní. Došlo i na několik klasik z repertoáru Hot Chip, ale hlavní roli hrály pecky Dana Hartmana a Michaela Jacksona.

Na skandinávskou hudební scénu jsme se vrátili v dokumentu Stor som en sol (Velký jako slunce) o nahrávání nové desky The Minds of 99. Ti se na přelomu roku vytáhli s dvojEP Solkongen, které je opět vyneslo na přední pozice rádiových žebříčků. Režisér Kasper Kiertzner se s kapelou spojil hned v prvních dnech vymýšlení nové desky a pečlivě celý proces dokumentoval. Frontman Niels Brandt se před kamerou objevoval nejčastěji a překvapivé bylo, jak velký vliv má nejen na vymýšlení textů, ale i na to, co nakonec hrají jeho spoluhráči. Při závěrečných záběrech z listopadového turné jsme mohli zhodnotit proces, kterým si skladby prošly, a dokončit tak náhled do duše jedné z nejzářivějších hvězd na dánském hudebním poli.

Podobnou roli má ve Švédsku i kontroverzní rapperka Silvana Imam, která se od svého vstupu na scénu v roce 2013 stala přední aktivistkou brojící proti rasismu a hájící práva LGBT komunity. Na loňské desce se zmiňuje o svých syrsko-litevských kořenech, ale v dokumentu ukazuje, že ji žádný přívlastek netíží. Je také vidět, jakou daň si její boj vybírá, právě pomluvy a sociální problémy jí dodávají energii. Velká část dokumentu je věnována jejímu vztahu s krajankou Beatrice Eli, s níž vytvořila „power-couple”, jež připomíná Pussy Riot. Silvana má za sebou pevnou síť rodiny, přátel a partnerky, do které se nemusí bát spadnout, takto celý snímek vyznívá. Závěr festivalu a jeden z nejlepších filmů v žánru hudebních dokumentů letošního CPH:DOX vůbec.

Info

CPH:DOX 2018
15. 3. 2018 - 25. 3. 2018, Kodaň
www.cphdox.dk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace