Václav Havelka (fyield): KEXP vnímám jako milník

Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa, neméně věhlasné jsou jejich Live Studio Sessions, které se staly předobrazem pro mnoho dalších stanic. V rámci loňského amerického turné právě zde vystoupil hudební projekt fyield, ve kterém účinkují Islanďan Pan Thorarensen, Kryštof Kříček a Václav Havelka, který je součástí interdisciplinárního projektu Krajiny budoucnosti. V Seattlu to bylo tak intenzivní, že došlo málem i na zlomený nos, řeč s Václavem přišla také na další hudební projekty a novinky.

Session KEXP je poměrně velká věc, moc českých kapel tam nehrálo. Jak moc práce to dalo zařídit?
Podle mých informací tam vystoupila zatím jen Markéta Irglová spolu s Glenem Hansardem a projektem The Swell Season v roce 2009. Nicméně jejich vystoupení neproběhlo tradičně ve studiu KEXP, ale bylo záznamem koncertu. Žádná česká kapela zatím v rámci série nevystoupila. My taky ale nejsme typická česká kapela. Domlouvání probíhalo rok, stejně jako booking amerického turné projektu fyield / Invisible Landscapes.

Ve Státech jsi byl několikrát s Please the Trees, určitě ses pokoušel o tuhle session už předtím. Proč se to povedlo až s tímto projektem?
S DJem KEXP Kevinem Colem se známe deset let. Během téhle doby jsme se potkávali na akcích v Evropě i v Americe a delší dobu jsme se bavili o možnosti vystoupení. Když jsme tam byli naposledy s Please the Trees, tak se bohužel nepodařilo do harmonogramu dostat, i když v tu dobu už občas hráli ve vysílání naše skladby. Natáčí týdně až deset sessions a často se jedná o známější umělce, kapely, které za sebou mají velké firmy, ty tlačí na jejich účinkování.

Pro KEXP je totiž důležité mít v programu známá jména, protože jako nezisková organizace je pro ně klíčová poslechovost a sledovanost. To pak následně motivuje lidi k finanční podpoře v rámci darů, na kterých je chod stanice závislý. Přes tenhle kontext je ale fungování stanice příkladnou platformou, kterou vytváří milovníci hudby pro fanoušky. Od založení v roce 1972 je dnes z lokálního média světoznámá značka, která uprostřed dravého průmyslu staví svoje fungování na čiré lásce ke sdílení hudby z celého světa, napříč žánry.

Kevin Cole je legenda, ale taky velmi milý a skromný člověk.
Kevin je absolutní hudební fanoušek a totální srdcař. Létá neúnavně po celém světě, ale hlavně v programu KEXP propaguje hudbu ze všech koutů planety. V současnosti je jedním z nejstarších členů redakce a zároveň jedním z nejdéle sloužících členů.

Hrálo ve vašem účinkování v KEXP nějakou roli i téma desky fyield?
Environmentální téma a její koncept v kontextu interdisciplinárního Future Landscapes programové vedení hodně zaujal přesto, že se jednalo o poměrně nový projekt. V komunikaci týkající se domlouvání detailů často psali, že děkují za to, že se tématy, která jim všem na stanici dělají starost, zabýváme.

Jaké bylo samotné natáčení? Zvuk jste si míchali sami?
Proběhlo koncem šestitýdenního turné, kdy jsme všichni byli značně poznamenáni náročným cestováním. Celé západní pobřeží od San Diega na jihu až po Orcas Island u kanadských hranic na severu jsme projeli autem. Večer před natáčením jsme hráli v Portlandu, který je v dopravní špičce čtyři a půl hodiny od Seattlu. Zvukovku jsme měli v deset hodin dopoledne. Samotné natáčení proběhlo živě, celý tým byl nesmírně milý a profesionální. Studio, kde se natáčí, je krásný prostor s top vybavením, natáčí se na pět kamer. Zvuk jsme si míchali sami, hlavně Kryštof.

Užili jste si to, v rámci možností?
Já jsem se na natáčení hrozně těšil. Vnímám to jako milník svojí dosavadní „hudební kariéry". K celé věci se váže osobní pikantérie. Asi týden před vystoupením v KEXP jsme strávili pár dní v městečku Placerville, kde v období Díkuvzdání manželský pár Ameera a Paul Godwinovi prakticky kvůli nám zorganizovali první ročník festivalu Sonic Faultlines. Po vystoupení fyield mi Paul povídá: „Václave, to bylo skvělý. Říkal jsem si, že bys do toho mohl jít ale ještě víc. Že by ses mohl víc odvázat a bylo by to dokonalý." Od tý doby jsem myslel na to, co mi řekl, a během následujících koncertů jsem to piloval.

Pak přijedeme do vysněnýho KEXP a já si říkám, že je to perfektní, že jsme sice unavený, ale ve formě, a že to bude skvělý. Před natáčením řešíme setlist a domluvíme se, že celou věc zakončíme noisovou katarzí. Jak se tak blíží konec setu a závěrečná pasáž písně Lungs of Stone, padám na kolena, abych s kytarou opřenou o kombo udělal zpětnou vazbu. A jak si tak plavu v rauši na vlnách hluku a mávám kytarou kolem sebe, najednou se mi zatmí před očima, jak se nástrojem uhodím o nos. Nejdříve mě to nijak nešokuje, spíš probere, ale jak se snažím píseň dokončit, cítím, že mi z nosu teče proud krve. Jednou rukou držím kytaru a druhou se snažím zastavit krvácení. Krčím se zády ke kamerám, doufám, že točí kluky a že tenhle trapas v záběrech minou. Jaké je ale moje překvapení, když nastane ticho, otočím se a všichni míří kamerama na mě, pak je vypnou a začnou tleskat, že takovou show ještě ve vysílání neměli. V barvě krve je i můj celý obličej od studu, který cítím.

Po natáčení nás čekal ještě rozhovor s Kevinem, ale předtím jsem musel krvácení zastavit a umýt se. Celý to zabralo naštěstí jen necelou půlhodinku, nos nebyl zlomenej, což jsem si na moment myslel, a mohli jsme jet dál.

Máš zkušenosti s mnoha radiovými sessions. Spojuje tyhle zkušenosti něco?
Všechny byly dělané srdcem. Ať už to jsou lidi v Radiu Wave a jeho letití zvukoví mistři Jaroslav Pokorný a Vladimír „Maceo“ Duba, nebo lidi kolem Wombat sessions s Láďou Štěrbou ve svém středu, stejně tak to bylo v KEXP. Vždycky to byla radost a já jsem vděčný za prostor, který moje projekty dostaly. V danou dobu každé z těch vystoupení bylo podobnou metou a měla srovnatelně zásadní význam.

Jaké bylo turné po Státech?
Z mého pohledu velmi úspěšný, KEXP byl jeden z vrcholů. Organizace a booking zabraly přes rok intenzivní práce, často po nocích, kvůli jinému časovému pásmu. Během téhle doby jsem měl taky dost vážný zdravotní problémy a nebylo jasný, jestli budu moct jet na takhle náročnou výpravu. Jelikož celý projekt svým konceptem přesahuje rámec klasického koncertování s kapelou, během akcí jsme pouštěli filmový dokument Iva Bystřičana Neviditelné krajiny, probíhaly diskuse o klimatické krizi a pak koncerty kapely fyield.

Díky kontaktům Pana Thorarensena a mnoha dalších se nám podařilo zorganizovat turné o sedmnácti zastávkách, včetně prezentací na tak prestižních školách, jako jsou univerzita ve Stanfordu a Otis College of Art v Los Angeles. Navštívili jsme taky nádherná místa, jako je ostrov Orcas nebo zmíněné městečko Placerville, kde v roce 1848 začala zlatá horečka v Kalifornii. Všichni návštěvníci akcí a pořadatelé reagovali na náš program nadšeně.

Akci ve Speed Art Museu v Louisville pomohl domluvit můj velký hudební oblíbenec Will Oldham neboli Bonnie „Prince“ Billy, náš projekt ho natolik zaujal, že se nám často na akcích stávalo, že za námi chodili lidi s tím, že jim Will akci doporučil. Mezi nima byl například jeden ze zakladatelů hudebního vydavatelství Sub Pop Bruce Pavitt anebo hudebník Phil Elverum (Mount Eerie).

Během turné jsme taky vyhledávali zkušenosti místních lidí s dopady klimatické změny a rozhovory s nimi natáčeli. Zajímaly nás způsoby, jak se vyrovnávají se situací, a jejich nápady na řešení, kterými bychom se mohli inspirovat. Situace v USA je na mnoha místech už teď kritická, někde je nedostatek vody nebo jsou problémy s požáry, a může se nás týkat za pár let. Záznamy rozhovorů sestříhal Ivo Bystřičan do dokumentu Na kraji budoucnosti, který v lednu odvysílala Česká televize, a zároveň tento materiál poslouží jako základ pro nový projekt s pracovním názvem Divočina civilizace, který bude na Krajiny budoucnosti volně navazovat.

Projekci filmu Neviditelné krajiny plus koncerty fyield, spřízněného projektu SHLUK a navazující diskusi na téma zvuk jako ukazatel změny můžete vidět, nebo lépe řečeno zažít 11. dubna v prostoru ARCHA+ v Praze.

tady můžete zhlédnout pořad Na kraji budoucnosti

Co chystáš dalšího? Jak tě znám, v rukávu máš hned několik dalších projektů.
Posledních pár měsíců jsem pracoval na hudbě pro taneční představení Pulps tanečnice a choreografky Simony Machovičové ze souboru 420PEOPLE v prostoru studia Maislovka, ale premiéra, která se měla uskutečnit koncem února, byla ze zdravotních důvodů odložena na květen. Hudbu k představení budu hrát živě. Už dva roky pracuju na sólové desce, první po patnácti letech. Momentálně ji míchá Brandon Eggleston v Portlandu, který ji se mnou produkuje.

Mám z toho velkou radost, protože pozvání na ni přijali moji oblíbení hudebníci jako Rebecca Vera a Jay Munly (Slim Cessna's Auto Club, Munly and the Lupercalians, The Denver Broncos), David Boulter (Tindersticks), Alois Zatloukal, Tomáš Niesner, Ben Chasny (Six Organs of Admittance), Marisa Anderson, Matt Swanson (Lambchop), Tony Crow (Lambchop, Silver Jews), Thor Harris (exSwans, exShearwater, Thor & Friends), Ondřej Krátký, James Toth (Wooden Wand), Dallas Acid, William Tyler (Lambchop, Silver Jews), Radwan Ghazi Moumneh (Jerusalem in My Heart), Dana Janssen (Akron/Family, Dana Buoy) nebo Vojtěch Havel. Spolupráce s Vojtou byla taky impulsem ke společnému koncertování s jeho ženou Irenkou na konci minulého roku. Z téhle spolupráce mám velkou radost a společně plánujeme hraní i do budoucna. Termín vydání desky zatím nevím, bude se odvíjet od domluvy s vydavatelstvím, které budu hledat, až bude hotová. Nikam nespěchám.

Ještě předtím ale vyjde novinka Sun+Dead, kde hraješ se svým synem Šimonem, nebo ne?
Ano, momentálně míchá v Detroitu Chris Koltay naše nové EP. Jedná se o první nahrávku s autorským materiálem. Debut s coververzemi jsme natočili jako dárek k Šimonovým desátým narozeninám, u příležitosti jeho třináctých jsme šli do studia znovu. Když jsem se ho po nahrávání zeptal, koho necháme do písniček nahrát basu, suše odpověděl: „No přece Mikea Watta.“ Pár měsíců před nahráváním jsem mu totiž představil Minutemen a hlavně parádní Mikeovu sólovku Ball-Hog or Tugboat? z roku 1995. Mike je taky nesmírný srdcař, oslovil jsem ho skrz kontakt od Míry Wanka a nahrál nám basu do dvou skladeb.

Dalšími hosty jsou Paul Leary z The Butthole Surfers, Slim Cessna nebo Thor Harris. Desku pokřtíme na dvou společných koncertech s Mikem Wattem a kapelou Il Sogno del Marinaio, 28. 5. v brněnském Kabinetu Múz a o čtyři dny později v pražské MeetFactory.