Články / Reporty

Värttinä, women power na skandinávský způsob

Värttinä, women power na skandinávský způsob

Anna Mašátová | Články / Reporty | 28.03.2013

Nové album, nová zpěvačka, noví spoluhráči. To je finská kapela Värttinä roku 2013, tedy třicet let poté, co byla založena ve městě Rääkkylä, sestrami Sari a Mari Kaasinen.

V začátcích se jednalo o mnohačetný ansámbl, ztvárňující staré finské a karelské písně. Z řady folklórních skupin vybočoval neobvyklou sestavou výrazných ženských hlasů, použitím finské citery kantele, ale také houslí, akordeonu, whistlu či saxofonu. V devadesátých letech začali jeho členové studovat na Sibeliově hudební akademii v Helsinkách, došlo k první vážnější změně v obsazení. Míchání jazzu, rocku a lidových písní jim vyneslo finskou cenu Emma. Kapela vydala veleúspěšné album Seleniko, následovalo celosvětové tour, další desky Kokko, Vihma a Ilmatar, počet zpěvaček se ustálil na třech.

Nové století přivítala sestava Mari Kaasinen, Susan Aho a Johanna Virtanen. Tak ji mohli spatřit návštěvníci festivalu Rock for People roku 2004. Nesporným úspěchem bylo vydání desky Miero u Real World Records Petera Gabriela. Před třemi lety reprezentovaly Aho a Virtanen svou zemi na Eurovizi v Oslu, skončily v semifinále. Ačkoliv nejnovější album Utu nazpívala ještě Johanna, brzy byla oznámena výměna za mladou etnomuzikoložku Karoliinu Kantelinen.

V Praze se Värttinä naposledy objevili před šesti lety, nebylo tedy divu, že prostor Paláce Akropolis byl zaplněn. Čekání na hlavní hvězdu zpříjemnila moravská zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská, která způsobila rozruch. Těžko říct, zda za to mohly její blond vlasy, nicméně se většina návštěvníků domnívala, že je to jedna z finských krásek. Nedorozumění se s první písní rychle rozplynulo, držitelka ceny Anděl z roku 2005 začala totiž jednou z nejkrásnějších lidovek Zelený víneček a u folklórních písní i zůstala. Moravskoslezské perly o manželství, lásce, alkoholu a smrti doprovázely jen housle s podporou loop stationu. Příjemné, svěží a moderní pojetí, které však neurazí ani ortodoxní staromilce. Výběr předskokana na jedničku s hvězdičkou, a kdyby Värttinä někdy potřebovali záskok, ať zavolají na Moravu.

Zatímco se pohledy všech netrpělivě upíraly na pódium, trojice zpěvaček se najednou na chvíli ocitla a capella uprostřed sálu. Nadšení neznalo mezí. Jak jsme se později dozvěděli, byl to malý příspěvek k akci Earth Hour, při které se na hodinu po celém světě přestal používat elektrický proud.

Pak už vyběhly znovu na stage i se čtyřmi doprovodnými hráči. S každým turné kapela mění i vizuální stránku, tentokrát tvořily kostýmy zpěvaček barevné oblečky z plsti. I když se očekávalo, že bude důraz kladen na skladby z nejnovější desky, opak byl pravdou. Hned úvodní píseň, velehit z amerického dětského pořadu nazvaný Matalii ja Mustii pochází z alba Seleniko. Ve vzpomínání na starší kousky se pokračovalo, retrospektiva snad odkazovala na třicetileté výročí, které letos „Vřeteno“ slaví. Marilaulu, Linnunmieli, Lemmennosto – skladby více jak patnáct let staré. Ale evidentně velmi oblíbené, neboť si návštěvníci zpívali taky. Nepostradatelnou součástí jejich koncertů je skladba Aitara, při které si zpěvačky vyžádaly kusy oblečení z publika a názorně předvedly, že by bylo potřeba je přeprat. Až ve třetině večera zazněla novinka s nakažlivou melodií, Tuuterin tyttäret (Dívky z Tuutu). Dlužno dodat, že už od roku 1996 jsou autory hudby i textů buď samy interpretky či muzikanti z kapely.

Feministky mají jistě z finských valkýr radost, je totiž naprosto jasné, kdo má hlavní slovo. Women power. Bubeník Mikko Hassinen, basista Mikko Pellinen, kytarista Roope Aarnio a akordeonista Matti Kallio se však nenechali zahanbit, a i když někomu chybělo dříve užívané bouzouki, vše vynahradila až piazzollovská sóla na akordeon v písni Katariina. Skvělé aranžmá vyniklo nejvíce v instrumentálce Tantsu s ozvuky irské hudby. Velký prostor dostával nováček Karoliina. Úchvatný hlasový rozsah, energie na rozdávání, herecké nadání. S přídavky se neváhalo, jedním z nich byla dokonce prastará skladba Varrii Ompi Zaijuvesj z roku 1987.

Vystoupení Värttinä je jednoduše gesamtkunstwerk – sladěná choreografie i vizuál, výborná komunikace s diváky, milá snaha o češtinu a samozřejmě skvělá muzika. Z trůnu world music tyto královny jen tak něco nesesadí.

Info

Värttinä (fin)
23. 3. 2013, Palác Akropolis, Praha

foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace