David Vo Tien | Články / Reporty | 23.11.2014
Kapela jak z psychedelického grafického románu, kde jsou stejně samozřejmé drogy jako upíři, cadillaky a pomáda fešák Dan. Protože v dnešní době se nic neříká naplno, třikrát se obejde budova, nakoukne pod dveře zrcátkem na ohýbacím teleskopu a až pak se zaklepe nebo vejde. Slovo komiks evokuje rytmus sledu okýnek, zatímco grafický román si říká o uznání. The Drain mají v sobě přesně tu nepříčetnou drzost, která s sebou chtě nechtě přináší i jistou dávku protivnosti, vampýrský narcismus, aroganci i neurvalost. „Tenhle song se jmenuje Vampire Bar, dal sem si elesdý a chtěl zabít našeho basáka tím, že jsem ho kousnul do krku.“ Kytary se topí ve fuzzové lázni nebo zní naopak tím cinkavým zvukem, jen s poněkud vytaženými výškami. V pravém rohu stojí tři děvčata, která sborově doprovází kapelu. Basák fajčí jednu čudku za druhou a do toho hobluje čtyři struny. Sólíčka, co ti v mysli vykreslí zběsilou jízdu v serpentinách, kdy ti vítr čechrá vlasy, volant držíš v kožených rukavicích a špičatá bota sešlapuje plyn. Je to zároveň drsné i trapné. Když zrovna zpěvák nehraje na kytaru, zmítá se tak trochu v elvisáckých pohybech. Pak začnou lítat zlaté konfety.
„Bohyně ostrých kytar“, tyvole, kde to můžu podepsat, tady? Tak jo. Protože ty věci, které na bandcampu vydala, jestli nějak zní, tak prostě mellow. Nemám zrovna ve slovníku český ekvivalent, ale když řeknu, že jsou to vesměs pohodovky, tentokrát ne nutně na skejta, asi nebudu úplně vedle. Jestli se kytary The Drain topily ve fuzzové lázni, Tamar Aphek spustila nekompromisní fuzz wars. Slibuju, že jednou napíšu článek, co to vlastně fuzz je, ale teď není vhodná příležitost. Není čas ztrácet fuzz. Shoshaniny drobné ruce naprosto ovládly telecaster i basový Rickenbacker, na které střídavě hrála. Jestli přišly holky, co maj rády holky s kytarama, neměly nouze o vlhký pocit v podbřišku. Ještě jsem neviděl, aby někdo hrál tak zběsilé kytarové sólo s tak magnetizujícím pohledem. Momenty z edice: nekonečná elektrizující chvíle. Rachitický bubeník s vizáží profesora chemie na židovském gymnáziu tluče zběsile s šílenstvím v očích, jako mistr lehké váhy. Trojici dokončuje kytarista/klávesák, kterému je jedno, na co zrovna hraje. Kapela, co ihned uhrane. Jenže není pohodovka jako pohodovka. „My jsme z Izraele, to asi víte. No a bydlíme ve válečné zóně. Ale není to válka, jakou si představujete. Takže se třeba díváme na oblíbený seriál a najednou, buch! A člověk si říká: OK a co teď? A oni vám řeknou, že se máte dívat dál, jen se více přikrčit k podlaze. Je to velice zvláštní válka.“
Tamar Aphek (il) + The Drain
21. 11. 2014, Podnik, Praha
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.