Ladislav Tajovský | Články / Reporty | 18.03.2017
Dávno vyprodaná Malostranská beseda měla být místem, kde se připomenou sedmdesátiny klíčové postavy domácího bigbítu. Těšení limitovaly obavy, aby večer nebyl až příliš narozeninově veselý a tím pádem tradičně rozplizlý a zapomenutelný. Obavy se ukázaly jako liché a bylo to prostě obyčejné v tom nejlepším smyslu slova.
Výkop obstaral u nás domestikovaný Londýňan Jamie Marshall s tříčlenným souborem, dohromady si říkají The Amplified Acoustic Band. Předkapely bývají v lepším případě snesitelné, v naprosté většině jde o trpné čekání na hlavní vystupující. Tohle byla výjimka a čtyřicetiminutový set byl příjemným zážitkem, který dal na chvíli zapomenout, proč sem všichni přišli. Klasické akustické obsazení, výborné, rozpoznatelné písničky, výborná souhra, mile nehvězdné vystupování, překvapení.
Mišíkovo vystoupení bylo standardní, prosté téměř všech narozeninových záležitostí, evidentně na přání oslavence. I tzv. hostů bylo pomálu, přesněji řečeno dva, a to ještě Olina Nejezchlebu za hosta snad ani považovat nejde, takže koncert odpovídal tomu, co kapela na své dylanovsky nekonečné šňůře předvádí takřka dnes a denně. Což v případě Etc… znamená jen a pouze pochvalu. Mišík se už nějakou dobu obejde i bez „náhradních“ zpěváků – má to sice dopad na výběr repertoáru a na některé desítkami let prověřené písničky nedojde, ale o to přesvědčivější takové koncerty jsou. Mišík se vyhýbá výškám a pěvecky „mladistvým“ skladbám a drží se polohy, které je schopen sám dostát. Nejstarší skladbou, která zazněla, byly Jednohubky ze čtyřicetiletého debutu, zbytek večera se pohyboval v polistopadových časech, rozprostřený mezi většinu desek ze tří dekád.
Kapela hraje už léta v nezměněné sestavě a funguje skvěle, co do sehranosti nemá v našich končinách obdoby. Obě elektrické kytary (Skála/Kulich) stavějí na nejlepší rytmice, jakou se můžeme chlubit (Zelenka/Veselý), což doplňuje Vladimír Pavlíček, důstojný nástupce těžko překonatelného Jana Hrubého. Současné koncerty Mišík odzpívává v úctyhodné formě a na první pohled (kromě toho, že Mišík celý koncert prosedí) jsou jeho zdravotní peripetie minulostí. Navíc je na první pohled patrné, že jde o člověka vnitřně soudržného, který vlastně nikdy neuhnul. A to se počítá i v bigbítu.
Pro občasného návštěvníka muselo být zklamáním, kolik písniček, které prostě nejde vynechat, tentokrát nezaznělo, pravidelný návštěvník zase ví, že přesně tak to má být a že takový pocit je největší možnou poklonou. K narozeninám bývá pravidlem přát tomu, kdo se jich dožil, tentokrát popřejme něco sami sobě – ať to Mišíkovi a lidem kolem něj ještě dlouho hraje. Je to radost.
Vladimír Mišíka a Etc...
15. - 16. 3. 2017 Malostranská beseda, Praha
foto © Petra Bothe
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.