Dominika Prokopová | Články / Reporty | 23.02.2015
Festival Cirkopolis si pro svůj letošní ročník opět nachystal vybrané lahůdky. A nečekaná delikatesa se vyklubala i z francouzské skupiny Oktobre. Pružný pozemní akrobat Jonathan Frau, jedinečná argentinská hrazdařka Eva Ordonez-Benedetto a mistr nové magie Yann Frisch v režii choreografa a všeuměla Florenta Bergala. Absolventi cirkusové školy Le Lido ve francouzském Toulouse, laureáti prestižní evropské ceny Circus Next 2012/13 a především všehoschopní šílenci. Temná krása snů, které byste si chtěli nechat zdát a ze kterých se lze vzbudit jen se zatajeným dechem. Pětasedmdesát minut k neuvěření.
Muž v jednoduchém černém oděvu stojí před rudou oponou. Jsme očekáváni. Opona se rozevře. Jsou na nás tři. Nebo čtyři? Komu patří to další tělo? Žena v rudých šatech sedí na židli, soustředěně přežvykuje a v ruce třímá rudý balón. Další muž, jak jinak než v černém, je součástí této podívané. Stojí-li ti tři u sebe, působí dojmem bizarních členů jedné lehce burtonovské rodiny, která se chystá svorně zasednout ke stolu, potaženému černým suknem, a možná se i stejně svorně pozabíjet. Odlehčené komické scénky střídají mrazivější obrazy, kterým není lehké uvěřit. Vždyť se ta ženská nedrží ani rukama, ani nohama! A když pětkrát vypadne z plechového hrnku červený míček, kde se v něm najednou vzala ta voda? Ona to cigáro vážně spolkla? A jak může někdo zmizet ze židle a být nepozorovaně nahrazen někým jiným? Jedna a jedna jsou dvě, ale jak to, že tady to evidentně neplatí? Záplava otázek, které jedna za druhou poletují rozjitřenou myslí a na které se těžko shánějí odpovědi. Nic není tak červené jako černé, rovné jako křivé, přítomné jako fuč. Cigarety se samy zapalují, kostýmy v minutě mění a i ty balónky mají svou vlastní hlavu. Vše zůstává skryto a to je dobře. Všichni aktéři navíc sami působí dojmem, že se jednoho dne jen tak mimochodem vylíhli z na zem spadlých černočervených vajec.
I přesto, že jsou některé scény méně působivé než jiné – taneční žertování Evy a Yanna v lesklém saku se zkrátka nevyrovná jeho vybroušeným trikům – působí celá iluzivní podívaná velice vyváženě. Nesledujeme jednotlivá cirkusová čísla, ale sled temných historek, které se táhnou jedna za druhou na pomyslné niti, až nás nakonec utáhnou. Oktobre vás na začátku unesou do fantaskního světa, ze kterého se vrátíte unešení.
Festival Cirkopolis: Oktobre (fr)
18. 2. 2015, Divadlo Ponec, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.