Jakub Béreš | Články / Reporty | 05.11.2015
Úterní večer patřil v Lucerna Music Baru křtu květnového debutu YET. od VR/NOBODY. Dvojice pojala akci velkoryse, takže před jejich vystoupením jste mohli slyšet set od Mary C a Džunya G. Zatímco vystoupení té první bylo skvělou sondou do neprozkoumaných zákoutí urban music, mix Džunya G se ubíral trendovějším směrem.
„Prosíme všechny, aby se během koncertu ztišili, a to i na baru!“ Mezi tím se v sále ztlumilo všechno osvětlení, aby naplno vyniklo velké plátno, které bylo předsazené před pult dua. V černém sladěné přišlo na pódium a nechalo si svítit pouze do zad, aby se jejich stíny rozvinuly na plátně. Studio Lunchmeat drželo otěže vizuálu a koncert tak byl bezchybnou podívanou. Minimalistické bílé projekce podtrhovaly preciznost, s jakou VR/NOBODY vybírá každý komponent své prezentace.
Na jednu stranu skromné, na druhou nesmírně ambiciózní. Velký emocionální nátlak, přesto izolován od posluchačů. Nechtějí být pouze sezónním trendem, ale když to říkají, tak za nimi svítí jejich logo „</3“. Říkají, že takhle to tady ještě nikdo nedělal, a mají pravdu. Produkovat downtempo elektroniku ve spojení s R’n’B není v místních podmínkách standardní a nemá tu konkurenci. Proto je těžší srovnání a musí se sahat za hranice k inovativnějšími autorům, kterým dýchají na záda. Nový singl Now z připravovaného EP zněl barvitěji, vzbudil zvědavost.
Hudební rozmanitost naživo místy doháněli smyčcovým kvartetem, saxofonem a flétnou, ovšem taková volba směřuje spíše k populární hudbě než k něčemu novému. Svůj účel splnila skvěle a odlákala pozornost od monotónnosti produkce, která by si zasloužila více odboček a ne přišívání cizích vrstev. Opravdovým zpestřením byl agresivní drop ve skladbě Bites and Slashes a featuring slovenského producenta FVLCRVM, se kterým zahráli skladbu Melt.
Vše je hladce zabalené, tak, aby mohlo expandovat do Evropy. VR/NOBODY a deska YET. je v tomto ohledu dokonalý produkt, jehož ambice jsou naprosto oprávněné. Dvojice vypadá připraveně a po výhře v soutěži Czeching by účinkování na festivalu Eurosonic mohlo otevřít další dveře. Zároveň si uvědomují, že žijí v online vizuálním světě a umí s tím pracovat.
Když se Václav Rouček naplno opřel do zpěvu, jako by mu prostor Lucerna Music Baru byl malý. Bylo by zajímavé vidět něco takového v rámci Colours of Ostrava na velkém pódiu – všichni by si to zasloužili.
VR/NOBODY, křest alba YET.
3. 11. 2015 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Jan Kuča (www.jankuca.com)
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.