Vstupní prohlídka: Petr Mazoch

Festival Spectaculare slaví deset let deseti vybranými koncerty po celé Praze a jeho součástí bude letos i Piano Day, celosvětová událost oslavující hru na klavír. Mezi vystupujícími bude německý skladatel Carlos Cipa, Irena a Vojtěch Havlovi nebo dramaturg a hudebník Petr Mazoch. Ten stojí i za sérií komorních koncertů Piano Potrvá.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
K tomu vedla docela dlouhá cesta, ale vzpomínám si, že zlom nastal ve chvíli, kdy mi můj kamarád Matouš pustil KEXP koncert Nilse Frahma. Tam přišla zásadní změna v tom, jak jsem začal vnímat piano. Poměrně krátkou dobu potom vydal Peter Broderick album Partners. Dost jsem se tehdy ponořil do jeho tvorby, která je neuvěřitelně rozmanitá a organická. Doteď je to pro mě umělec, u kterýho se těším na každý nový release. V poslední době se moje tvorba proměňuje pod vlivem lidí, kteří jsou spíš žánrově nezařazení. Kdybych to ale musel nějak definovat, tak je to často spojení folku a ambientu, např. Alaskan Tapes, David Allred nebo Ann Annie.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Radost mi dělá hudební dramaturgie. Už dlouho se taky živím grafickým designem, kde vidím největší smysl při tvorbě hudebních vizuálů, v poslední době pro Tomáše Hrubiše, připravovanou desku Macronoise, která brzy vyjde na labelu Xion, nebo pro Piano Day Prague. Jinak třeba rád chodím s přáteli do přírody.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Hraní v kapele si pamatuju jen z doby, kdy mi bylo patnáct, takže s tím moc zkušenosti nemám, protože nám to tehdy moc dlouho nevydrželo. Jen si vzpomínám, že bylo obecně náročný se na něčem domluvit. Na hraní bez kapely je občas těžký to, že je v tom člověk sám, ale spíš bych našel víc pozitiv, jako například obrovská svoboda.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Otázka do 21. století… A pro mě v poslední době trošku bolavý téma. Myslím, že pro nás všechny je dnes těžký udržet pozornost hlavně kvůli neustálýmu přístupu k informacím. Z mé strany jsou to určitě sociální sítě, který jsou zdrojem rozptylování. Já jsem jeden z těch lidí, kteří mají k technice dost odmítavej vztah, a zároveň se těmahle věcma nechám lehce ovládnout. Takže člověk tu pozornost musí trénovat.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
No pokud tam vůbec něco je, tak je to hezkej bonus.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Snažím se primárně příliš se neobklopovat gearem, vždycky rád pracuju s tím, co mám kolem sebe, ale v poslední době nějaký investice byly. U nástrojů mám rád, když jsou z druhé ruky a je v nich cítit nějaký příběh. Třeba před rokem jsem zainvestoval do syntezátoru Moog, krásné parlor kytary Furch, která se mnou bude celej život, a těším se na to, jak se její zvuk bude lety proměňovat. Potom harmonium, pásový magnetofon Akai. Některý tyhle věci vyžadují servis a ladění, což taky stojí.

Jak bys charakterizoval/a současný svět ve třech větách?
Asi můžu charakterizovat jen tu malou část, ve které žiju, a ta má taky mnoho podob. Záleží na tom, čemu člověk věnuje pozornost a co rozvíjí, takovej pak ten svět pro něj je. Já si přeju, aby se mi tohle dařilo víc - žít víc nezávisle na tom, co se děje kolem, a mít vždy sílu jít svojí cestou.