Vstupní prohlídka: Sækədʒəwiːə

Ostravská kapela Sækədʒəwiːə hraje čtvrtým rokem a prozatím vydala debutové album Temporary Thing a později B-sides, když obě nahrála ve vídeňském studiu Listencareful s producentem Alexanderem Lauschem. Po klubovém turné a festivalové sezóně si naordinovali klidnější podzim, aby se mohli soustředit na skládání nových písní a nahrávání ve studiu. Zkraje následujícího roku by se měl objevit nový singl, tentokráte poprvé nazpívaný v češtině. Jestli ho budou prezentovat živě i dříve, si můžete očíhnout na několika koncertech, které do konce roku přeci jenom chystají. Co více nám o sobě řekli Kuba Šimkovič (baskytara, vokály), Matěj Vašíček (kytara, zpěv), Michael Gacek (bicí, vokály) a Roman Zikán (kytara, vokály)?

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Kuba: Jako posluchač vnímám od klezmeru po HC snad všechny možné žánry. Pouze elektronická hudba mě míjí. Nejbližší mi je kytarová muzika, riffy, krabičky a spousta energie. O nějaké přímé inspiraci nevím (jasně, Nevermind jsem žral a u Placebo plakal), ale určitě mě ovlivnilo a utvářelo všechno, co jsem kdy slyšel. Nejvíc inspirující jsou možná lidi okolo mě.

Matěj: Inspirovali mě Sting, Paul Simon a především R.E.M. v tom, jak můžou naprosto rozdílní lidi spolu vycházet a něco velikého tvořit. Tohle je pro mě fundamentální idea kapely.

Michael: Začalo to britskou kytarovou scénou (Blur, Oasis, Idlewild, Feeder), pak jsem doslova objevil Ameriku (R.E.M., The Smashing Pumpkins, Weezer).

Roman: Asi to, že mám rád melodie a prosté opakování riffů mě nebaví. Sice se snažím dostat do kapely trochu tvrdší nádech (což se moc nedaří), ale právě ta melodičnost mi to bohatě vynahrazuje.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Kuba: Bavím se muzikou, RC modely, diskuzemi s internetovými experty o světových problémech. Sbírám staré mobilní telefony a nově modely Hot Wheels (převážně klasické japonské vozy). Živí mě práce ve školství.

Matěj: Učím angličtinu na ostravské jazykovce. Přijde mi podstatné dostávat ji mezi své krajany.

Michael: I já zakotvil ve školství - učím němčinu na základce. Moji žáci se mě občas ptají, proč v tom případě nemá kapela i nějaké německé texty. Taky překládám.

Roman: Jsem ajťák, ale baví mě cokoli, u čeho můžu vypadnout od klávesnice a monitoru ven, i když těch pár her si na kompu zahraju.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Kuba: Na hraní v kapele je rozhodně nejhorší to neustálé balení a vybalování, neustále vyprodané sýrové bagety a cestování po D1, někdy jsem zbytečně nervní a kluci mě musí krotit. Jinak jsem týmový hráč, bez kapely nehraju.

Michael: Nejhorší je, když pouštím cestu na koncert v autě svoje nové hudební objevy, ale slyším věty typu "to je nuda" a "to vůbec nemá koule". Hraní bez kapely znám jen z toho pohledu, že někdy sám připravuju demáče, a v takovém případě člověk nemá žádnou oponenturu. Samozřejmě mě štve, když pak nějaká věc neprojde sítem, ale časem uznám, že kluci vezmou jen ty opravdu dobré věci.

Roman: Je to jak u sportu. Děláš něco, co tě baví, s lidma, které to taky baví. Takže požitek z hraní se násobí, čím víc a kvalitnějších muzikantů s tebou hraje. Na druhou stranu když hraješ sám, nikdo ti do toho nekecá.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Kuba: Dětský pláč, civící dívka a logo SPD.

Matěj: Stání chodců na červenou před prázdnou silnicí.

Michael: Zapnutá televize a opička s činelem, která v mojí hlavě vymýšlí nové bubenické party.

Roman: Když mám chuť dělat něco jiného.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Kuba: Pizza, pivo a cola. A šopský salát! Ale vážně. Spíš je zázrak, když nějaká backstage vůbec k dispozici je, natož aby tam bylo jídlo.

Matěj: Pivo a tráva.

Michael: Pálenka!

Roman: Někdy jsem rád, když nám dají aspoň napít.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Kuba: Co se týče peněz, dřív to byly basy. Měl jsem jich osm? Devět? Ani nevím. Každopádně jsem už našel tu pravou, takže jsem vyklidnil. Nejvíc času investuju do společných chvil s klukama ze Saky. Zkoušky, koncerty, nahrávání a někdy to jsou nekonečně dlouhé telefonní hovory.

Matěj: Za hokejové kartičky, už jich mám osm set, chybí mi Jágr a Lemieux.

Michael: Učím se nahrávat a mixovat hudbu, což je záležitost na tisíce hodin i korun. Kromě toho sbírám raritní desky a staré singly oblíbených kapel, které obsahují skryté perly.

Roman: Peníze za struny a čas vymýšlením, co hrát.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Kuba: Dočasný. Povrchní. Digitální.

Matěj: Planý. Povrchní. Vraťte mi devadesátky.

Michael: To já bych neměnil - přijde mi, že tohle je skvělá doba, jen se z ní nesmíme zbláznit. Všechno máme rychle a na dosah, čehož si moc vážím, na druhou stranu jsme díky tomu roztěkaní, zavalení informacemi, přesycení vlastní zábavou.

Roman: Je takový, jaký si ho děláme sami. Pokud se nestaráš jen o své okolí, co bude k jídlu a kde zapařit, je neskutečně zajímavý a nestálý.