Vstupní prohlídka: whyohwhy

Horké jméno brněnské scény? Velmi věříme dreampopovým whyohwhy, a to dokonce tak, že vystoupí i v rámci chomutovského edice putovního festivalu Moody Moon Noize v srpnu. „Chystáme desku a měla by vyjít u Kabinet Records někdy příští rok, dřív už to nestíháme. Nahrávat nám ji pomůže Palo z Rutky Laskier, na což se hodně těšíme. Rozpad taky časem chystáme, nějaký hodně dramatický," prohlašují svorně a my se ptáme dále, ještě než zítra zahrají na festivalu v Boskovicích.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Barbora: Adrianne Lenker, Emma Ruth Rundle, Chelsea Wolfe, Anna von Hausswolff… Samé skvělé ženy.

Dag: Uhrančivá melancholie, která vzniká v hlubokých ranních hodinách při návratu domů.

Daniel: Když jsem si někdy v srpnu přišel poprvé poslechnout děcka na zkušebnu, okamžitě to do mě injektovalo pocit všeobjímající krásné melancholie a zároveň vlastně hodně temnoty. Docela podobnej pocit, jako když jsem prvně slyšel Massice Attack, Portishead, nebo třeba Unkle. Vedle toho mě inspirují bicí u interpretů jako Chelsea Wolfe, Anna von Hausswolff, A Perfect Circle a dalších tvrdších kapel… temnějších. Takže jsem se rozhodl pro melancholický, jemný, hypnotický, trip hopem nasáklý rytmy s tím, že zatím většinou kopíruju hlavně rytmiku Bájiné akustické kytary, do které s Pašou (basa) společně zandáváme tzv. rytmickou sepsi, která dělá ty tracky tak neodolatelný.

Paša: Dvě věci: Hudební myšlenky, které Bája nosí na zkušebnu a možnost je aranžovat z pozice bass kytaristy. Sting jednou řekl, že není zcela jasné, kterou notu hraje kytarista, dokud svou notu nezahraje basa. Ne že by mi to pošeptal do ucha osobně, ale s tvrzením ve značné míře souhlasím.

Soňa: Když mě kapelní kolegyně Bája navedla na svou hudební inspiraci. Mě osobně inspiruje temnota dnešního světa, ve které je, doufám, ještě pořád troška naděje.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Barbora: Vším možným, nejraději špenátem s bramborovou knedlí.

Dag: Focením, vysedáváním na gauči, civěním do nebe.

Daniel: Dělám výškové práce a mám i další hudební projekty. A taky mám docela dost rád dinosaury.

Paša: Živím se jako učitel kytary a bavím se jako zvukař HaDivadla.

Soňa: Baví mě smát se s lidma i lidem, tetovat je a živí mě to, že jim nalívám drinky a roznáším jídlo.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Barbora: Nejhorší je domluvit se na termínu v pěti lidech, když jsou všichni super vytížení. To je docela těžké a frustrující, ale zase je to banda lidí, co se mají rádi. Když někam jedu sama, tak mě chybí to feláctví. Ani ne tolik na pódiu, jako na akci celkově. Je fajn mít svou bandu, člověk je pak v mnohem větší pohodičce a cítí se líp. Taky když třeba zrovna nemá moc energie, může sociální práci odvést někdo jiný.

Daniel: Na hraní v kapele není nejhoršího nic! A nejhoršího na hraní bez kapely je hraní bez kapely. Hihi.

Dag: Čas bez hraní s kapelou.

Paša: Nejhorší v hráni s kapelou je dat ji dohromady. Organizace času je v tom číslo jedna. Číslo dvě je, že každé hráni s kapelou je stěhovaní poloviny osobního majetku tam a zpátky. Nejhorší ve hráni bez kapely je uvědomění si faktu, že jsi na všechno sám. Jako by nestačilo, že nejsi si jistý s basovou linkou, máš byt také nejistý i s melodickou, harmonickou, formální složkou atd. Strašné. Ale cestuje se lepé.

Soňa: Hraní v kapele je skvělý, doporučuju. 10/10.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Barbora: Já si určitě musím dát pohov od toho interpretovat si, jak se lidi tváří. To mě dovede rozhodit, když se na to začnu moc soustředit. Pak se mi třeba stane, že člověk, co se celý koncert mračil, za mnou přijde a pochválí mě. Takže mi ta interpretace ani nejde.

Dag: Člověk.

Daniel: Naše hudba. Když ji necháš, dokáže tě pěkně zhypnotizovat a vyplivnout v půlce random taktu a ty pak jenom hledáš pohledy ostatních, aby tě za pomoci rytmického mrkání víčky zachránili.

Paša: Myšlenka na to, že jsem něco zapomněl udělat, a už to dávno mělo byt hotové.

Soňa: Když se musím na cokoliv soustředit a dát tomu co nejvíc pozornosti. Rozhozenost zaručena.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Barbora: Voda a kafe! Jídlo, to zatím moc nemám rozmyšlené. Možná špenát.

Dag: Červený víno, voda, arašídy.

Daniel: Stoprocentně cola, hrozny, víno, hořčično-cibulový dupetky a tyvole třeba jakoby rajčata?! Haloooo.

Paša: Voda a krájená zelenina nikdy nikomu neuškodí, i kdyby bylo nejhůř.

Soňa: Musí být malinová zonka a veganské dobroty, jinak je všechno špatně.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Barbora: Koncíky. A teď jsem si koupila dvanáctistrunku (best kauf of my life), sem tam nějaký synťák a desky. Ale obecně moc peněz nemám, takže moc nemusím dumat nad tím, za co je utratit.

Dag: Youtube komparační videa, ve kterých vysvětlujou, která krabice je na co nejlepší, abych pak dokázal posoudit, za kterou krabici kolik utratím.

Daniel: Hlavně za koncerty a hodně trávím čas na zkušebnách.

Paša: Za software a vzdělávaní.

Soňa: Ráda utratím peníze za dobrou desku z Kabinetu. A taky bych se neobešla bez koncertů a festivalů, kterých čas pomalu nadchází, a já už se nemůžu těšit víc.

Jak bys charakterizoval/a současný svět ve třech větách?
Barbora: Nějak hodně dramaticky: na konci tunelu je světlo, na konci světla je tunel.

Dag: Zběsilá, ničivá a matoucí entita, která mě učí vztahu k sobě samému. Jsou to tři věty?

Daniel: Jako čím dál větší vtip, kterej mě pomalu přestává bavit a začínám z něj mít spíš víc strach než o ňho obavy.

Paša: Zlo žije minulostí. Dobro kouká do budoucnosti. A proto věřím, že dobro zvítězí, i když ten boj bude asi hodně drsný.

Soňa: Lidem hrabe. Je to vtip? Doufám, že se mi to zdá.