Jana Michalcová | Články / Reporty | 08.02.2014
Naposledy som videla Skindred pred vyše dvoma rokmi na koncerte v bratislavskom MMC a nečakala som, že by ma teraz mohli niečím prekvapiť. Nový album Kill the Power nepatrí k ich najvydarenejším, no vďaka nemu oslovili aj širšie publikum, o čom svedčil aj plný Lucerna Music Bar. Oproti predchádzajúcim releasom sa viac priklonili k dubstepu a elektronike s popovými pasážami, no bez toho, aby stratili pôvodný feeling. Album je jedna vec, koncert druhá - obrovská energia, pot a vlasy na všetkých stranách.
Jasným lídrom medzi predskokanmi (The.Switch a Maplerun) boli americkí Soil. Chcela by som vedieť, koľko ľudí presvedčili na koncert práve oni. Nie je úplne bežné, že by publikum tak silno strhla predkapela, ako to bolo v prípade Soil. Ryan Mc Combs vytvoril perfektnú atmosféru a pri Hate Song už sme „vrčali“ spolu s ním. Black Betty? Yeah, yeah, yeah, yeah, hoo... Soil odviedli skvelú prácu, za ktorú by sa nemuseli hanbiť ani ako headlineri. Špeciálne vďaka patrí zvukárovi, ktorý mi vyčistil sluchové kanáliky a zvuk sa mi zdal byť oveľa zretelnejší v porovnaní s predchádzajúcimi kapelami.
Po tri štvrte hodinke, keď ľudia napäto sledovali každý pohyb na pódiu, sa za zvuku dubstepového mixu Imperial March zo Star Wars objavil Benji – charizmatický a plný energie. Pri otváračke Rat Race už skákala celá masa a frontman ju ďalej hecoval ľúbivými klišé. Pri „domácich“ skladbách ako Rat Race, Babylon, Pressure či Nobody to nebolo treba. Ninja, Kill the Power či We Live, teda novinky, boli prijaté nesmelejšie, lenže Benji vás tak zmanipuluje, že som si hovorila, že nový album vôbec nie je zlý. Viac elektroniky, viac dubstepu, miešanie štýlov a Benjiho outfit tak netypický pre kapelu ich žánru.
Skladba z rovnomenného albumu Kill the Power má všetko, čo je pre Skindred typické. Je postavená na ohromnom rozsahu Benjiho Webba, hardcore rytme s veľkým nádychom reggae a podporená precíznou prácou gitaristu Mikeya Demusa, bubeníka Arya Goggina a basgitaristu Dana Pugsleyho. Dôvod, že na koncerte sa oplatilo byť.
Spevák/rapper odskákal celú hodinu a pol s kymácajúcimi sa dredmi na hlave vo veľmi, hmm, energickom štýle a s ním ďalších asi 300 fanúšikov. Skindred vie robiť atmosféru plnú pozitívnej energie a šialenosti asi ako žiadna iná kapela. Škoda, že ju nemôžete zažiť takto online...
Skindred (usa) + Soil (usa) + The.Switch + Maplerun
6. 2. 2014, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Miloš Potužák
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.