Zdeněk Němec | Články / Reporty | 23.04.2015
Tři pětiny Red Sparowes tvoří poměrně novou postrockovou skupinu Marriages. Středobodem všeho je zpívající kytaristka Emma Ruth Rundle, na jejíž vokál se těším jako dítě. Nejdříve tomu nemůžu přijít na chuť. Zvukař pracuje se soundem a postupně zpracovává zvuk do ideálního tvaru, naše představa dokonalosti je rozdílná. Konkrétnější a čitelnější zvuk by neuškodil, kytaru prosím hlasitěji. Emma ze sebe shazuje plášť nejistoty a naskakují první zimomriavky. Když Marriages dávají Skin, hltám každou notu. Závěrečná Part the Dark Again je vygradovaná perla Kitsune a celého zahřívacího setu. Další mrazení mě utvrzuje v tom, že není potřeba dokonalého zvuku, aby energie kapely dopadla plnou silou.
Očekávání může zkazit všechno, i sebelepší koncert, kterému není co vytknout. Píše se rok 2015 a Wovenhand vydali dvě pekelně ostré desky The Laughing Stalk a Refracotry Obdurate. Mnoho zim už uplynulo od dob „sedících rituálů“ a kapela drtí jen poslední alba. Live at Roepaen je minulostí.
David Eugene Edwards přijel z Divokého západu v kovbojských botách z hadí kůže. Metal převažuje nad country. Pastýř, který předává obří porci energie, vede ovečky skrz Death Valley, psychedelie umocněná zefektovaným mikrofonem mění kázání v mumlání šamana. Víc indián než pistolník. Cílem cesty není saloon, ale teepee.
Pod svícnem je největší tma a přímo pod pódiem nedostanu to, co sound-inženýr zamýšlí. Stojím mnohem dál než před rokem v Záhřebu, zvuk je na hraně přebuzenosti a celou dobu se mnou mlátí o podlahu. Mlátím s sebou do rytmu. Hlasitost koncertu mě vtahuje a nepouští, dál někdy znamená blíž. Closer than your own breath, quicker than the hands of death. Closer.
Když se nic zásadního neposere, bývá první koncertní setkání s oblíbenou kapelou osudové, takhle vznikají hudební milníky v životě fanouška. Fantazie, kterou další setkání jen málokdy překoná, když se to ale stane, škatulka koncert roku je najednou malá. Na Flédě všechno zafungovalo a došlo k tomu. Edwardsův uhrančivý projev, makající kapela a finále čítající Glistering Black, Salome a Good Shepherd? Nechte mě umřít v publiku.
Wovenhand (usa) + Marriages (usa)
20. 4. 2015, Fléda, Brno
foto @ žakelýna
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.