Zdeněk Němec | Články / Reporty | 23.04.2015
Tři pětiny Red Sparowes tvoří poměrně novou postrockovou skupinu Marriages. Středobodem všeho je zpívající kytaristka Emma Ruth Rundle, na jejíž vokál se těším jako dítě. Nejdříve tomu nemůžu přijít na chuť. Zvukař pracuje se soundem a postupně zpracovává zvuk do ideálního tvaru, naše představa dokonalosti je rozdílná. Konkrétnější a čitelnější zvuk by neuškodil, kytaru prosím hlasitěji. Emma ze sebe shazuje plášť nejistoty a naskakují první zimomriavky. Když Marriages dávají Skin, hltám každou notu. Závěrečná Part the Dark Again je vygradovaná perla Kitsune a celého zahřívacího setu. Další mrazení mě utvrzuje v tom, že není potřeba dokonalého zvuku, aby energie kapely dopadla plnou silou.
Očekávání může zkazit všechno, i sebelepší koncert, kterému není co vytknout. Píše se rok 2015 a Wovenhand vydali dvě pekelně ostré desky The Laughing Stalk a Refracotry Obdurate. Mnoho zim už uplynulo od dob „sedících rituálů“ a kapela drtí jen poslední alba. Live at Roepaen je minulostí.
David Eugene Edwards přijel z Divokého západu v kovbojských botách z hadí kůže. Metal převažuje nad country. Pastýř, který předává obří porci energie, vede ovečky skrz Death Valley, psychedelie umocněná zefektovaným mikrofonem mění kázání v mumlání šamana. Víc indián než pistolník. Cílem cesty není saloon, ale teepee.
Pod svícnem je největší tma a přímo pod pódiem nedostanu to, co sound-inženýr zamýšlí. Stojím mnohem dál než před rokem v Záhřebu, zvuk je na hraně přebuzenosti a celou dobu se mnou mlátí o podlahu. Mlátím s sebou do rytmu. Hlasitost koncertu mě vtahuje a nepouští, dál někdy znamená blíž. Closer than your own breath, quicker than the hands of death. Closer.
Když se nic zásadního neposere, bývá první koncertní setkání s oblíbenou kapelou osudové, takhle vznikají hudební milníky v životě fanouška. Fantazie, kterou další setkání jen málokdy překoná, když se to ale stane, škatulka koncert roku je najednou malá. Na Flédě všechno zafungovalo a došlo k tomu. Edwardsův uhrančivý projev, makající kapela a finále čítající Glistering Black, Salome a Good Shepherd? Nechte mě umřít v publiku.
Wovenhand (usa) + Marriages (usa)
20. 4. 2015, Fléda, Brno
foto @ žakelýna
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.