Články / Reporty

XXII. Blues Alive: Zezdola nahoru. A ještě jednou dokola.

XXII. Blues Alive: Zezdola nahoru. A ještě jednou dokola.

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 21.11.2017

Sobota bývá na Šumperském festivalu Blues Alive výživná. Odpolední krátce poobědový program totiž často přináší dramaturgicky zajímavě propojená, tematická vystoupení a minout je, i přes stoupající vyčerpání po dvou večerech plných hudby, by byl neodpustitelný hřích. Letošním tématem byly rodinné kapely a přiznejme si, většina sálu nepřišla na Petra Börnerová Trio nebo pěkně od podlahy zahrané blues otce Jana Martínka (mj. Žlutý pes) a jeho synů. Většina přišla na Mišíky, otce Vladimíra, jeho ženu Evu a děti Báru, Maťa a Adama. Došlo na Dylana i na hity, a i když se nehrálo moc dlouho, status domácí legendy Mišík, jak jinak, potvrdil.

Večerní program odstartovali Poláci Cheap Tobacco, které považuji za jedno z nejpříjemnějších překvapení festivalu. Mladí, energičtí, za sebou dlouhou tradici polského blues v čele s charismatickou zpěvačkou. Uklidnění přinesli temní Hugo Race a Michelangelo Russo se svou poctou Johnu Leemu Hookerovi. Podmanivý rytmus i rozostřené kytarové riffy, atmosféru zahušťující harmonika i chladní, soustředění charismatičtí protagonisté měli sál poměrně rychle na lopatkách. A to v podstatě nevystoupili z jednoho pomalého tempa. Vycházející dívčí bluesový band Jane Lee Hooker zhypnotizované publikum probrali ostrým bluesrockem, kterému vévodilo až punkové nasazení. Jejich nekompromisní přístup k žánru i strhující pódiový projev pětice zběsilých slečen fungoval na výbornou.

fotogalerie z koncertu tady

Ten večer to bylo v Šumperku jak na vlnách. Dramaturgicky skvěle poskládaných vlnách uklidnění i vzrušení, výbuchů energie i hypnotické jednoduchosti blues. Stejně jako první půlka večera, v podobném duchu se nesla i ta druhá, která byla vyhrazena pouze pro dva interprety. Eric Bibb je mistr intimního akustického blues, který se neváhá otřít ani o aktuální téma migrace (Refugee Moan) a publikum uváděl v úžas svým kytarovým mistrovstvím. Tečka za dvaadvacátým ročníkem festivalu, Mr. Sipp, nebyla výjimečná hudebně či nějakým extrémním vybočením z žánrových mantinelů, nicméně bodovala svojí show. Rozený komik bavil grimasami, kytarovými fórky a předával skvělou náladu a radost ze života, radost z blues.

Šumperský bluesový svátek průběžně roste. Může si dovolit větší hvězdy – ale to je jen jeden z aspektů. Dramaturgům festivalu se daří míchat velká jména (Lang) s domácími legendami (Mišík) i muzikanty s potenciálem vydrápat se až na vrchol (Jane Lee Hooker). Celkový obrázek pak doplňují hudební jistoty (Hugo Race) a šokující vybočení (John Medeski). Skvěle fungovala gradace jednotlivých večerů, k níž rozhodně přispělo i zkrácení prodlev mezi vystoupeními. Blues Alive možná zůstává poněkud ve stínu svých slavnějších (letních) kolegů, nemá však potřebu drát se dopředu. Jede si tu svou, bluesovou... pro věrné a nadšené publikum.

Info

Blues Alive 2017:
Petra Börnerová Trio (cz), Jan Martínek Band (cz), Nechte zpívat Mišíky (cz), Cheap Tobacco (pol), Hugo Race and Michelangelo Russo (au/it), Jane Lee Hooker (us), Eric Bibb (us), Mr. Sipp (us)

18. 11. 2017, Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace