Jana Vondrušová | Články / Reporty | 05.10.2014
James Harries opět v Brně. Ve Staré pekárně. Záruka kvality. Koncert začal tentokrát netradičně – přesně na čas a s předskokanem v podobě písničkáře z Vysokého Mýta, který si říká Andrew Sychra.
Pro většinu návštěvníků to bylo vítané překvapení. Sychra se představil melodickými písněmi s anglickými texty a příjemným hlasovým projevem. Pro některé možná až příliš tichým a klidným, ale ne všichni jsou energičtí extroverti, co na pódiu nechají duši. Sychrova hra na kytaru na první pohled i poslech zaujme víc než jeho hlas, ale celkový dojem je sympatický. Po krátké pauze pozdravil zaplněný klub rodák z Manchesteru usazený v Praze, kterému podle jeho vlastních slov nikdo moc nevěří, že pochází z Británie, protože jeho otec je Ir a matka z Walesu.
Hlasový rozsah v kombinaci s mistrnou hrou na kytaru a bluesovými melodiemi je balzám na duši. Střídal živější písně s tiššími a komornějšími, došlo i na několik úplně nových, nezapomněl ani na své příznivce, kteří mají pokaždé možnost nechat si něco zahrát. Nejdříve přišla řada na osvědčenou Cafe del Mar, bez které by Harriesův koncert snad ani nemohl být. Pomalu se blížil konec vymezeného času a James usedl ke klavíru (ať se nezlobíme,že k nám bude zády, a když mezitím odejdeme, nebude si to brát osobně) a zahrál jednu z nových písní. Údajně ji zkoušel den předem v Olomouci a tam dopadla dobře, podobně jako v Brně, diváci ho odměnili bouřlivým potleskem a obdivným hvízdáním. Po delším přemlouvání se rozhodl, že přidá ještě jednu, ale už ji musí zahrát potichu. Z davu se ozvalo „Ghost Town“ a James se na okamžik zarazil, že tuhle potichu ještě nehrál. Následně ji na akustickou kytaru vystřihl snad ještě lepší, verzi než je původní.
Jako všechny hezké věci, na které se dlouho těšíme, i tenhle večer rychle utekl a nám nezbývá než se těšit,že se James do Brna brzy vrátí. A třeba i s novou deskou.
James Harries (uk)
2. 10. 2014, Stará pekárna, Brno
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.