Z opuštěného nádraží: Jako bychom dnes zemřít měli

Fotografování pražské architektury 1922-1968 pohledem profesionálních i amatérských fotografů. Zhruba po roce je tu druhý díl (předchozí se týkala let 1848-1921) výstavní “trilogie”. Kde? Kdy? Sál architektů (4. patro), Staroměstská radnice, Staroměstské náměstí 1, Praha 1. Výstava potrvá do 31. března 2013. Příjemným bonusem je, že je zdarma.

U příležitosti pěti set let od vydání 1. hebrejské knihy u nás připravilo Židovské muzeum v Praze v Galerii Roberta Guttmanna na Starém Městě. Expozice A nebudete muset chodit za rabínem potrvá do konce února.

Když největší z velikánů světové hudby minulého století, Igor Fjodorjevič Stravinskij, uvedl roku 1913 v Paříži poprvé svůj balet Svěcení jara, vyvolalo to skandál (jak hudební složka, tak revolučně pojatá choreografie Vjačeslava Nižinského). Obrazy z pohanské Rusi, inspirované starým rituálem uctívání příchodu jara, se ovšem o pouhý rok později stejnému publiku líbilo a představení sklidilo bouřlivé ovace. Jak se s tímto tématem poprali studenti 4. ročníku Katedry alternativního a loutkového divadla ve spojení s taneční skupinou SKUTR, můžete vidět v pražském Disku. V dnešní době, kdy jsme přivyklí jinším věcem z bulvárních médií, asi představení skandál nevyvolá. Zatím jsou ohlasy a kritiky velmi příznivé a nejspíš by to stálo za návštěvu. Také zvažuji - potkáme se tam?

Pokud jste dostali někdy během minulého roku nějaký spam s výzvou k záchraně Lázní Kyselka a zajímá vás, o co přesně jde, zajděte do 27. ldena 2013 do Galerie Jaroslava Fragnera na výstavu Hvězdné nebe nad Kyselkou. Historie, současnost a výhled do budoucnosti z pohledu Národního památkového ústavu, Muzea Karlovy Vary a sdružení Opravte Kyselku.

Lidové noviny vyhlásily ve 22. ročníku obnovené ankety Kniha roku za nejlepší titul dílo Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli. Autor na knížce pracoval přes dvacet let. Mapuje osudy faráře Josefa Toufara z Číhoště, jehož v roce 1950 umučila komunistická Státní bezpečnost.

A u knížek ještě chvíli zůstaneme. Poprvé v češtině vychází zápisky malíře van Gogha, Vincent van Gogh: Deník v dopisech. Knížku doprovází dvě stovky kreseb, vztahující se k jednotlivým obdobím jeho života, leckdy je autor komentuje.

Zdeněk Lukeš: Praha moderní - velký průvodce po architektuře let 1900-1950 / Historické centrum. Znáte to, denně chodíte kolem nějaké stavby, ale vnímáte ji především podle obchodu nebo restaurace v přízemí. Když pak občas vzhlédnete, nestačíte se divit. A nejen pro tyto "diviše" je kniha určená.

1. podzemní antikvariát v Hybernské ulici, kousek u Masarykova nádraží, pořádá výstavu klatovského malíře Jindřicha Bílka, kterého se v Plzni lekli. Vystavoval v Domě hudby společně se skupinou P89 a po několika dnech už jeho obrazy nebyly k vidění, údajně proto, že by jeho díla s erotickým podtextem mohla "narušit výchovu mladých hudebníků". Ostatní umělci pak na protest výstavu ukončili a Plzeň má titul město cenzury a maloměšťáctví. V Praze je k vidění různá tématika; kromě kontroverzního obrazu Hry lásky s nahou ženou především díla s hudebním kontextem.

Telegraficky:
Ve funkcionalistická budova bývalých Elektrických podniků, kousek od stanice Vltavská, vzniklo Centrum současného designu B1. Ústecké Činoherní studio nastudovalo klasiku nejklasičtější. Romeo a Julie je zcela dle tradic alžbětinského divadla - svítí se loučemi, veškeré role hrají muži... Výstava pozapomenutého dekadentního sochaře Quida Kociána probíhá do 13. ledna 2013 v Císařské konírně Pražského hradu. Dříve avizovaná výstava Theodor Pištěk: Ecce homo byla prodloužena o dva týdny, tedy do 20.ledna 2013.

A na konec dvě větší než malé nekulturnosti:
1. Jeden z nejstarších rockových klubů Aion v Lomnici nad Popelkou po devatenácti letech končí. Tak takhle tedy ne, soudruzi!
2. Plzeň, evropské město kultury (a cenzury, viz výše) se potýká s nedostatkem peněz a zvažuje dokonce zrušení operní scény. To už nevypadá ani na jakžtakž důstojné podskočení nastavené laťky, ale přímo na urputný boj o to, abychom vyskočili alespoň na žíněnku v doskočišti. Je to víc k pláči, nebo k škodolibému výsměchu?