Za comeback Suede poděkujte lídrovi The Who

Jako headlineři letošní Pohody byli oznámeni britští Suede, což mi přišlo trochu zvláštní, protože když se podíváte, jaká věková skupina je na trenčínském festivalu zastoupena nejvíce, řeknete si, že ti se v dobách největší slávy Suede teprve učili chodit. Parta kolem zpěváka Bretta Andersona se po několikaleté pauze dala zpátky dohromady, vloni vydala více než slušné album Bloodsports. Žije druhým životem a nechce se už moc ohlížet zpátky. Jako velký fanda jsem měl radost, že mi bylo umožněno setkat se s většinou kapely, na otázky odpovídali zpěvák Brett Anderson, baskytarista Mat Osman, klávesák Neil Codling a bubeník Simon Gilbert. Když jsem Simonovi říkal, že debutové album Suede jsem sjížděl na kazetě, protože v té době jsem ještě neměl CD přehrávač, usmál se a vtipně to okomentoval slovy: „Suede je vlastně kapela z předcédéčkové doby.“ Mimochodem, všichni rádi vzpomínají na loňský koncert v pražské Lucerně a když říkali, že šlo o jednu z nejlepších zastávek turné, zněli velmi upřímně.

Suede ukončili činnost v roce 2003, pak bylo na několik let úplné ticho. Co byl ten zlomový okamžik, kdy jste si řekli: OK, pojďme to zkusit znovu, obnovíme kapelu?
Mat: Vlastně za to může Roger Daltrey z The Who, který nám nabídl, abychom zahráli na charitativní akci Teenage Cancer Trust. Odehráli jsme koncert v Royal Albert Hall a myslím, že tady se to nastartovalo. Neplánovali jsme dopředu žádný comeback, ale po tomhle vystoupení jsme dostali další nabídky a začali uvažovat o nové desce. Takže to vlastně bylo jako sněhová koule, postupně se to začalo nabalovat.

Byli všichni členové kapely z obnovení Suede nadšení nebo jste musel někoho k návratu přesvědčovat?
Brett: Richard (Oakes, kytarista skupin, pozn. red.) váhal, jestli do toho jít, vypadalo to, že je přesvědčený, že už v životě nezahraje jedinou píseň od Suede. Měli jsme dlouhý rozhovor a nakonec se mi ho podařilo přesvědčit. Ale rozhodně jsem ho nechtěl nijak vydírat. Pokud by se mu do toho opravdu nechtělo, tak by k obnovení Suede nedošlo.

Nechyběli vám Suede během té dlouhé pauzy? Najednou jste přestali koncertovat, skládat nové písničky…
Mat: Abych byl upřímný, tak mi to vlastně nechybělo. Udělali jsme album A New Morning, na které nejsem zrovna pyšný. Nikdo z kapely není. Najednou jsem cítil, že i ty dobré věci jsou jakoby přiotrávené. Ztratil jsem důvěru v to, co děláme. Bylo to jako sestupná spirála. Najednou jsem se cítil šťastný, že nemám s hudebním byznysem nic společného. Až teď, když jsme se dali zpátky dohromady a zase vyšli na pódium, mi došlo, jak mi to vlastně chybělo.

Byla příprava comebackového alba Bloodsports delší ve srovnání s předchozími alby?
Neil: Nějaký čas nám zabralo rozvzpomenout se a dostat se zpátky do toho, jaké to je skládat a psát společně. Chvilku trvalo, než jsme se zase sehráli, secvičili, než jsme po té dlouhé pauze zase rozhýbali svaly.

Která ze skladeb na novém albu Bloodsports vznikla jako první?
Brett: Sabotage. Měli jsme koncert v Rusku, asi tak rok před vydáním alba. Odehráli jsme tam sedm nových skladeb a Sabotage se jako jediná z nich nakonec dostala na desku.

Minulý rok jste odehráli úžasný koncert v Praze…
Mat: Ano, vzpomínám si, bylo tam fantastické publikum.

Brett celou dobu pobíhal a poskakoval po jevišti, byl neustále v pohybu. To musí být celkem vyčerpávající. Jak se udržujete v kondici?
Brett: Když odehrajete podobný koncert, tak se udržujete v kondici automaticky.

Mat: Naše koncerty vždycky měly tuhle expresivní, fyzickou stránku. Ani nevím, odkud se to bere…

Brett: Je to naše specifická energie. Najednou se objeví v okamžiku, kdy vstoupíme na pódium a začneme hrát. Když je koncert vydařený, je té energie hodně, což byl případ pražského koncertu. Na Bloodsports Tour jsme měli další skvělé koncerty, ve Vídni, v Dublinu… Máme už za ty roky hodně zkušeností a víme, jak si pohrát se stavbou a průběhem setu, aby byl energický a dynamický.

Jak vypadá typické publikum na dnešních koncertech Suede? Je tam více pamětníků prvních alb nebo nových fanoušků?
Simon: Řekl bych, že jsou zastoupeny obě skupiny. Vyjdeme na pódium a v první řadách stojí teenageři. Říkám si, kde se tu vzali. A pak mi dojde, že to jsou děti těch, kteří nás poslouchali v devadesátých letech. Rodiče vezmou na koncert své děti a představí jim svou oblíbenou kapelu. Před pár měsíci jsme hráli v Anglii a pod pódiem jsem viděl asi tříleté dítě…

Neil: Které znalo naše texty lépe než my. (smích)

Jak výrazně se mění playlist festivalového setu ve srovnání s klasickým koncertem? Přece jenom na festivalech nikdy dopředu nevíte, jaké publikum se na vás přijde podívat…
Simon: Přesně tak. Většinou je set postavený na největších hitech, ale hrajeme i věci z posledního alba. Teď zařazujeme i jednu úplně novou píseň, kterou jsme složili před třemi týdny.

Label Edsel vydal před časem všechna vaše alba ve speciálních edicích, které obsahovaly dema, b-strany singlů, záznamy koncertů a podobně. Jaké pro vás bylo vydat se na procházku pamětí a prohrabávat se všemi těmi materiály?
Brett: Docela jsem si to užil. Kompilace jsme začali chystat asi rok po našem prvním comebackovém vystoupení, znovuobjevovali jsme, co bylo na Suede dobré a povedené. Najednou jsme zjistil, kolik dobrých skladeb jsme udělali. Když jsme znovu slyšel To the Birds, řekl jsem si: To je vážně skvělý song. Podobné to bylo třeba s This Hollywood Life. Když se ohlížíte zpátky, můžete se toho hodně dozvědět a poučit se. Ale my se nechtěli jen ohlížet, ale také se dívat dopředu. Teď, když jsme s kompilacemi hotoví, nemám už na podobnou práci energii. U příležitosti dvacátého výročí vydání alba Dog Man Star se chystá další speciální edice a abych vám řekl pravdu, nemám čas to připravovat, přemýšlet nad tím. Spíš se soustředím na přípravu nového alba, to je pro nás teď aktuální.