Marek Hadrbolec | Články / Reporty | 27.09.2024
Činely vibrují pod pravidelnými údery a monotónně zvoní v uších. Kytarista Mathieu Ball a basák Liam Andrews pomalu krouží kolem sebe. Našlapují zlehka a opatrně. Každý krok v téhle neexistující choreografii má svoje místo, stejně jako každé brnknutí do struny v naopak velmi zřetelných skladbách. Kolem nich se pomalu zvedá hutná zvuková stěna, která se co nevidět zřítí do nedočkavé náruče publika. Stane se tak ve chvíli, kdy se sálem poprvé rozezní éterický hlas Robin Wattie.
Následující hodinu se publikum bezmocně utápí v nekonečných vodách reverbu a vibrujících zvukových ploch. Dobrovolně tone v monotónním žalozpěvu za všechnu ztracenou krásu a štěstí. Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo. Smutek ukrytý ve skladbách Big|Brave je příliš silný a až příliš opojný.
Propustka z náruče všeobjímajícího zármutku nepřichází ani v momentech, kdy se paličky zastaví ve vzduchu a prsty přestanou hladit struny. Celé pódium je pro skupinu hudebním nástrojem. Stačí zapřít hlavu kytary o kovovou konstrukci a jezdit nahoru a dolů. Stačí obejmout a rozkývat kytarové kombo. Užívat si, jak vazbí, a zakomponovat nepříjemný hluk do už tak bolestivých skladeb. Nazvučeno je skvěle a každý zvuk je naneštěstí plastický a hmatatelný. Od nejhlubšího basového tónu po vysoký extatický výkřik. „I felt a funeral.“
Američanka MJ Guider, která Big|Brave předskakuje na evropské tour a která disponuje obdobnou náladou i zvukovým arzenálem, provedla v úvodu večera zaplňující se sál zvláštní zvukovou cestou. Od neurčitých dronových ploch až po pravidelné darkwave beaty, od hluboké basy, ze které vibroval žaludek, až po elektrizující kovové drnčení strun. Od tiché a klidné recitace až po zpěvný opakující se refrén. Její set představoval krystalizaci depresivní hudby a stálo za ním neustálé otáčení knoflíky mixážního pultu, šlapání kytarových pedálů a trpělivé zachytávání zvuků do smyček. Hodně práce pro dvě nohy a dvě ruce, které si navíc neodpustily dvakrát sáhnout po příčné flétně. Hodně práce, která přinesla intenzivní zážitek.
Big|Brave (ca) + MJ Guider (us)
25. 9. 2024 Kabinet múz, Brno
foto © Marek Hadrbolec
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.