Veronika Miksová | Články / Reporty | 08.06.2014
Natěšená jak puberťák před prvním jointem přebíhám koleje Hlaváku. Mé slušňácké já doufá, že nenarazí na žádného přísného Aloise Nebela či dámu na kolejích. Vlak má zase zpoždění a v Akráči jedou dost na čas. Naštěstí má Zapaska časovou zapasku (rezervu) a po překonání nedorozumění s nabušencem u vstupu vplouvám do “davu” asi dvaceti lidí roztroušených po sále. Já idealistka si myslela, že když tu bude relativně neznámá ukrajinská kapela a celkem známí slovenští Longital, pod 200 fanoušků nepůjdeme. Ale intelektuálové, kteří v mých snech dorazili podpořit ukrajinské bratry čelící ruskému démonu, šli asi na Divokýho Billa.
Na Yaně a Pavlovi nevidno žádné zklamání a zlehounka roztáčejí stroje. Před několika lety se seznámili s Shinou a Danielem z Longital, za sebou mají několik společných turné na Slovensku, Longital je zase doprovázeli na Krymu ještě před Majdanem a jeho ruskou anexí. Ukrajinský folk řízlý elektronikou rozčísne vlahý letní večer a podmaní si smysly melodičností i měkkostí ukrajinštiny, kterou občas střídá angličtina. Drobná Yana, která umí skvěle česky, hravě komunikuje s rozšiřujícím se publikem a její povlávající vlasy a křehký hlas očarují sál. Jedeme zrychlujícím se vlakem vstříc apokalypse. Někdy si připadáte jak na pokleslém technu, jindy na zapadlém vinohradu a pak zase na matějské. Hodinka uplyne a první album s příznačným názvem Kontur (Obrys) přichází pokřtít dlouhán Josef Ostřanský, který spolu s Dorkou Barovou a projektem Kuzmich Orchestra jeli ukrajinskou tour se Zapaskou. Žádné šáňo. Vlastnoručně naprogramovaná digitální fanfára a ukrajinská hymna se linou z malého strojku v jeho rukou. Disk letí vzduchem, Zapaska přidá dva songy s miniharmonikou a trumpetou, která před vchod naláká všechny žižkovské kočky, a jde se na střídačku.
Zvučení Longitalu je bleskové a jak předesílá Shina, současné koncerty si vystačí bez elektronických hraček. Možná jim to už zůstane navěky. Návrat k zemi. Upřímně, i já tíhnu k těm méně technologickým písničkovým kusům z napůl francouzského alba Gloria. Píseň Anjel môj vždy pri ma stoj jako dík spojenectví se Zapaskou otvírá akustickou hodinku, ze které jako z moře vyčnívají i naživo snadno rozpoznatelné melodické věci jako Už len raz, Som modre more, Von von nebo Zlatá, k níž vytvořila kouzelný linorytový animovaný film středoškolačka Miška Mašánová z Trenčína.
Pozri sa do mňa ako do divokej vody/ Pozri sa do mňa ako do hlboké studne/ Pozri sa do mňa ako do blížiacej sa búrky/ Ak sa bojíš hlbky, tak len sama seba. Pulsující energie tryská z charismatické Shiny a Dana hrajícího na akustickou kytaru ve všech možných i nemožných polohách. Dunivé rytmy, jazz, tepající španělská ulice plná zuřivých býků i větrné mlýny na rozlehlých polích s levandulí. I to polétávající peří, vlnivé Shininy šátky a velcí komáři vrhající se proti světlometům podněcují hudební magii. Nakonec se zdá, že tady ta elektronická mašina je, jaké se jim daří vyluzovat zvuky na akustickou kytaru a basu se smyčcem.
Longital se koukají na hodinky a zakončují stylově atmosférickou A to je všetko? Lehce po desáté a unplugged přídavku rytmizovaném Shininým tancem na kovbojských podpatcích se otvírá prostor pro prezentaci Zapasky Ukraine: Love - Art – Protest, které se snaží postihnout, jak ukrajinští umělci reagují na aktuální dění na zkoušené Ukrajině. Pádím do teplé noci se srdcem naplněným slovanskou vzájemností a modlím se, aby Putin spadl do jámy. Upřímně.
Zapaska (uk) + Longital (sk)
5. 6. 2014, Palác Akropolis, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.