Tomáš Jančík | Články / Reporty | 15.06.2024
Netrvalo to dlouho. Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku Wall of Eyes, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas jako před dvěma lety se The Smile vrátili do pražského Fora Karlín. Yorke tu společně s Tomem Skinnerem a Jonny Greenwoodem připravili jemný i agresivní, emočně vyčerpávající večer.
Ještě před nástupem tria je ze sálu slyšet taneční hudba. Anglický DJ a producent James Holden s hostujícím saxofonistou dělají všechno, jen ne konkrétní elektronický žánr. Loopy ze syntezátorového modulu vlastní výroby kombinují s prvky reggae a jazzu, ze kterého si zvuky saxofonu berou nahodilost a improvizaci. Propojení s Holdenovými beaty tvoří nečekanou, ale chytlavou kombinaci, během níž nemá muzikant nikdy volné ruce. Když neovládá syntezátory, vezme si flétnu a volně doplňuje rychle gradující rytmus.
Wall of Eyes v podání The Smile začíná jen akustickou kytarou a končí komolenými pazvuky elektrické kytary Jonnyho Greenwooda. Za jeho zády se prolínají horizontální pruhy světel na půlkruhové zdi, k jednotlivým členům poutají malé černobílé obrazovky, na nichž se prolínají jejich obličeje či nástroje, a vytváří tak intimní atmosféru. Tu přeruší pouze razantnější, ostře laděné písničky jako třeba Read the Room. „These massive egos, so big they bend the light,“ kritizuje Yorke současný vzestup autokratů. Tomu odpovídá agresivní atmosféra – silné červené nasvícení, Skinnerova zběsilá hra na bicí a Greenwoodovy prudké pohyby, při nichž klesá hlavou téměř k podlaze a rukou projíždí struny jako v záchvatu šílenství.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Ani při pomalejších skladbách nezvolní, neustále střídá nástroje. Vezme si klávesy, ty vymění za cello a znovu se chopí elektrické kytary, na kterou si bere smyčec, Yorke falsettem střídá táhnoucí se neartikulované zvuky s palčivým: „When we realize, that we are broken and nothing mends.“ (Skrting on the Surface). Závěr předešlého alba dokazuje lehkost songwritingu spojeného s těžkými tématy, v tomto případě omezeného času, kterým nemá cenu plýtvat.
Nakonec přichází song Bending Hectic. Greenwood jen lehce vybrnkává, Skinner tiše bubnuje a čas se převaluje. „Time is kinda frozen,“ umocňuje situaci Yorke a se slovy „Iʻm letting go of the wheel“ jako by na moment upustil od kontroly. Té se opět chopí až po dramatickém stupňování sílících smyčců a přeruší je emotivním: „I'll forcе myself to turn.“ The Smile zvládají střídat průbojnou rockovou hru s krásnými, až orchestrálně znějícími tóny a v obou polohách dokáží reflektovat jak nejniternější pocity, tak společenskou frustraci. Yorkův skromný úsměv na konci večera ale jakýkoliv hněv (dočasně) vylučuje.
The Smile (uk) + James Holden (uk)
12. 6. 2024 Forum Karlín, Praha
foto © Mária Karľaková
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.