Tomáš Jančík | Články / Reporty | 15.06.2024
Netrvalo to dlouho. Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku Wall of Eyes, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas jako před dvěma lety se The Smile vrátili do pražského Fora Karlín. Yorke tu společně s Tomem Skinnerem a Jonny Greenwoodem připravili jemný i agresivní, emočně vyčerpávající večer.
Ještě před nástupem tria je ze sálu slyšet taneční hudba. Anglický DJ a producent James Holden s hostujícím saxofonistou dělají všechno, jen ne konkrétní elektronický žánr. Loopy ze syntezátorového modulu vlastní výroby kombinují s prvky reggae a jazzu, ze kterého si zvuky saxofonu berou nahodilost a improvizaci. Propojení s Holdenovými beaty tvoří nečekanou, ale chytlavou kombinaci, během níž nemá muzikant nikdy volné ruce. Když neovládá syntezátory, vezme si flétnu a volně doplňuje rychle gradující rytmus.
Wall of Eyes v podání The Smile začíná jen akustickou kytarou a končí komolenými pazvuky elektrické kytary Jonnyho Greenwooda. Za jeho zády se prolínají horizontální pruhy světel na půlkruhové zdi, k jednotlivým členům poutají malé černobílé obrazovky, na nichž se prolínají jejich obličeje či nástroje, a vytváří tak intimní atmosféru. Tu přeruší pouze razantnější, ostře laděné písničky jako třeba Read the Room. „These massive egos, so big they bend the light,“ kritizuje Yorke současný vzestup autokratů. Tomu odpovídá agresivní atmosféra – silné červené nasvícení, Skinnerova zběsilá hra na bicí a Greenwoodovy prudké pohyby, při nichž klesá hlavou téměř k podlaze a rukou projíždí struny jako v záchvatu šílenství.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Ani při pomalejších skladbách nezvolní, neustále střídá nástroje. Vezme si klávesy, ty vymění za cello a znovu se chopí elektrické kytary, na kterou si bere smyčec, Yorke falsettem střídá táhnoucí se neartikulované zvuky s palčivým: „When we realize, that we are broken and nothing mends.“ (Skrting on the Surface). Závěr předešlého alba dokazuje lehkost songwritingu spojeného s těžkými tématy, v tomto případě omezeného času, kterým nemá cenu plýtvat.
Nakonec přichází song Bending Hectic. Greenwood jen lehce vybrnkává, Skinner tiše bubnuje a čas se převaluje. „Time is kinda frozen,“ umocňuje situaci Yorke a se slovy „Iʻm letting go of the wheel“ jako by na moment upustil od kontroly. Té se opět chopí až po dramatickém stupňování sílících smyčců a přeruší je emotivním: „I'll forcе myself to turn.“ The Smile zvládají střídat průbojnou rockovou hru s krásnými, až orchestrálně znějícími tóny a v obou polohách dokáží reflektovat jak nejniternější pocity, tak společenskou frustraci. Yorkův skromný úsměv na konci večera ale jakýkoliv hněv (dočasně) vylučuje.
The Smile (uk) + James Holden (uk)
12. 6. 2024 Forum Karlín, Praha
foto © Mária Karľaková
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.